Bezpečí na účtech: úkol bank i klientů

  • 1
Případy sporných výběrů z bankovních kont, s nimiž má zkušenost nejen Česká spořitelna, ale i jiné banky, posouvají přístup k bankovním službám do poněkud jiného světla.

A to jak z pohledu klienta, tak z pohledu finančních domů. Jak banky, tak uživatelé jejich služeb, se totiž budou muset zamyslet na otázkou: kde leží správná hranice mezi pohodlím a bezpečností při operacích s penězi? Chce někdo déle čekat ve frontě, protože při výběru peněz je potřeba ukazovat o jeden průkaz víc?

V případě České spořitelny se tento týden dostaly na povrch tři velmi sporné kauzy. Její šéfové říkají, že peníze jsou u nich dobře zabezpečeny už dnes, vždyť problém vznikne v desítce případů z milionu.

Zároveň si ale uvědomují, že po bezpečnosti je větší poptávka, i za cenu menšího komfortu. "Budeme přemýšlet o tom, jak takovým případům předcházet," říká šéf spořitelny Jack Stack.

Ve spořitelně proto vzniká zvláštní tým, aby se zjistilo, které služby upravit. "Ukazuje se, že klienti volají po větší bezpečnosti, byť by měli na přepážkách čekat o chvíli déle," říká mluvčí banky Klára Gajdušková. Témat k diskusi bude mnoho. Například zavést povinnost předkládat občanský průkaz i v případě, že si klient na přepážce vybírá méně než sto tisíc korun (dnes ve spořitelně při menších výběrech stačí sporožirový lístek, číslo účtu a správný podpis). Anebo dát klientům na výběr, jak konto důkladněji zaheslovat. Či zdokonalit pravidla pro fungování sběrných boxů, v nichž lidé nechávají platební příkazy k převodu z účtu na účet a jež zřejmě někdo zneužil v jednom z podezřelých případů.

Podnět k zamyšlení mají i jiné ústavy - i Československá obchodní banka přiznává, že vede spor s jedním klientem, u jehož dokázal převést peníze cizí člověk. A sama zdědila šest sporů po IPB, na jejíž bývalých pobočkách zavedla své procedury.

Tyto kauzy ovšem nejsou jen podnětem k zamyšlení pro bankéře. Musí o nich přemýšlet klienti bank. A ukázat svým ústavům, kam se má posunout hranice zabezpečení peněz. "Banka je samozřejmě za uložené peníze odpovědná, ale jsou možnosti, jak účet zabezpečit, takže nejistotu v případě kriminálního činu nese částečně i klient," připouští ředitel komunikace ČSOB Milan Tománek.

Poslední případy například ujkazují, že pokud člověk podniká a faktury podepisuje stejně jako své platební příkazy, pak skutečně hodně riskuje. Především proto, že na své peníze i jako nevinná oběť bude čekat. Pokud se totiž člověk stane obětí podvodu, současná praxe bank ukazuje, že při sporných a podezřelých případech umí zadržovat peníze hodně dlouho, třeba i rok (přinejmenším tak dlouho, dokud vyšetřují policisté).

Tuto politiku banky patrně těžko někdy změní. Existuje-li podezření, byť nesprávné, že klient k výběru peněz pomohl, těžko případ rozřeší někdo jiný než policisté či soudy. Do budoucna by stížnosti klientů vůči bankám měl pomáhat řešit takzvaný finanční arbitr - orgán podobný ombudsmanovi. Parlament brzy bude projednávat zákon o jeho vzniku, ovšem rozsah jeho pravomocí je navržen zatím v omezené formě.

A v případech trestné činnosti i v budoucnu bude potřeba čekat na verdikt policie. Lidé, kteří na činnost bank, dohlížejí, do těchto sporů roizodně zasahovat nechtějí. "Ochranu spotřebitelů u bankovních služeb nemáme podle zákona v popisu práce. Narozdíl třeba od Británie," uvádí šéf bankovního dohledu České národní banky Pavel Racocha. "Je to vztah mezi klientem a bankou a v kriminálních případech policie a soudů," dodává Racocha