Co takový manažer dělá? Samozřejmě mistrovsky ovládá firemní pajazyk, ale to není vše: je také „vedoucím týmu“, „katalyzátorem“, „vizionářem“, a dokonce, proč ne, „inspirátorem“. Už není tím, kdo vlastní, ale tím, kdo iniciuje procesy; nesnaží se nadělat jmění nebo zbudovat říši, daleko spíše než věcmi manipuluje lidmi.
Náš moderní manažer, kterého již nesvazují pouta vlastnictví a omezení hierarchické příslušnosti a který je otevřen novým myšlenkám, nevěří v nic. Na rozdíl od nového člověka sovětského typu se neangažuje v boji za žádnou věc a firmě, pro kterou pracuje, se necítí být oddán.
Pramálo ho zajímá, vykonává-li svou práci dobře, neboť v hloubi duše duní jeho ideál úspěchu prázdnotou... Co umí manažer? Po pravdě řečeno, nic konkrétního: jeho předností je „všeobecnost“, s níž ovládá problematiku celku, a to ještě jenom některé její části a pouze z dálky...
Řekněme to naplno, typický manažer je naprosto nevzdělaný; vzhledem k tomu, jak je intelektuální svět, v němž se pohybuje, ubohý, nás to ovšem nemůže překvapit. Všeobecné vzdělání je pro něj cetkou, která je dobrá tak k tomu, aby se měl čím blýsknout na večírcích. Neboť, jak jistě uznáte, nablýskaný bavorák nebo zlaté hodinky působí vždycky trošičku vulgárně, zato takový v pravou chvíli vytasený citát, to je přece jenom jiná káva...
Naši manažeři velkého formátu neměli nikdy čas přečíst si Michela Foucaulta, poslechnout si Mozartovu operu nebo se podívat na film od Felliniho. Ale opravdu nikdy, mají toho až nad hlavu. Nad hlavu? Ale čeho? No svého pracovního rozvrhu. A čímže je jejich pracovní rozvrh tak zahlcený? Schůzemi. A ty jsou k čemu, tyhle schůze? K organizování práce jich samých i ostatních... A to vysvětluje, proč jsme řízeni příslušníky druhu homo economicus cretinus, jenž je tou nejvyspělejší a nejrozšířenější podobou člověka, jak jej zrodila firma.
Příště 7. 6. - Opravdu firma potřebuje poradce?
Knihu vydal Rybka Publishers
