Je-li to třeba vzhledem k povaze práce nebo podmínkám provozu, může zaměstnavatel po projednání s příslušným odborovým orgánem nebo (nepůsobí-li u něho odborový orgán) po dohodě se zaměstnancem rozvrhnout pracovní dobu nerovnoměrně. To znamená, že v rámci jednoho týdne mohou zaměstnanci odpracovat více než je stanovená týdenní pracovní doba.
Pracovní směna však nesmí v daném případě přesáhnout 12 hodin (nezapočítává se případná práce přesčas) a v průměru nesmí pracovní doba za období nejdéle 12 kalendářních měsíců přesáhnout stanovenou týdenní pracovní dobu (to znamená počet odpracovaných hodin za 12 měsíců lomeno počet týdnů nesmí přesáhnout stanovenou týdenní pracovní dobu).
Zaměstnavatel je dále povinen vypracovat písemný rozvrh pracovních směn a seznámit s nimi zaměstnance nejpozději dva týdny předem (pokud se zaměstnavatel se zaměstnancem nedohodnou jinak).
Výše uvedené rozvržení pracovních směn je tak v zásadě možné, zaměstnavatel však musí dodržet zákonem stanovené doby odpočinku. Jedná se o nepřetržitý odpočinek mezi směnami v délce nejméně 12 hodin a dále nepřetržitý odpočinek v týdnu v délce nejméně 35 hodin (za týden se považuje jakýchkoli sedm dní po sobě jdoucích, například od středy do úterý).
 |
V práci děláme zbytečnosti! |
Zákon o mzdě v této souvislosti rovněž umožňuje poskytovat zaměstnancům mzdu, která odpovídá průměru odpracovaných hodin za měsíc z celoročního rozvržení.
Za nedodržení pokynů zaměstnavatele není možné udělovat žádné pokuty ani srážky ze mzdy. Takovéto jednání zaměstnavatele by bylo zcela v rozporu s pracovněprávními předpisy.
