Sdružení INEX a Duha jsou v Česku jejich největšími zprostředkovateli a nabízejí dlouhodobé i krátkodobé workcampy. Většina je jich v zahraničí, největší porce v Evropě. Stále je z čeho vybírat.
„Nabízíme ještě místa ve zhruba 40 projektech pro mladé do 18 let, ještě víc pro starší zájemce, největší výběr z nich je v Německu a Francii,“ upřesňuje Eva Hejzlarová z INEX. Zástupce Duhy podotýká, že v kempech, které se obsazují jejich prostřednictvím, jsou místa už spíše jen pro kluky.
Pobyty jsou nejčastěji dvou- až třítýdenní pro mladé ve věku 16 až 26 let. Ve skupině dobrovolníků z celého světa pracují na různých, zejména ekologických, rekonstrukčních a sociálních projektech. Výhodou je poznání jiné kultury hostitelské země i dalších účastníků. Dalším plusem je možnost procvičení cizího jazyka. Obvykle se hovoří anglicky – protože to je nejčastější dorozumívací jazyk kempů. Pokud
je však pro vás nejsilnějším motivem pro účast zlepšení jazyka, ptejte se, kolik tam s vámi bude dalších dobrovolníků a z jakých zemí. „Z dvanácti lidí jsme dvě byly z Česka a tři kluci ze Slovenska, takže místo anglicky jsme dost často mluvili česko-slovensky,“ vypráví účastnice tábora Veronika z Prahy.
Zaplaceno nedostanete
|
a stravování.
Do Ameriky, Asie či po Evropě?
Vyjet za dobrovolnou prací se dá v podstatě kamkoli. Do Indie, Indonésie, Japonska, Maroka, Toga či Grónska nebo Austrálie, stejně jako do Argentiny, Nepálu či Thajska. Mnoho možností je v Evropě – více v západní, ale místa se najdou i v bývalém východním bloku, třeba v Estonsku, Bulharsku či Bosně a Hercegovině, Makedonii nebo Moldávii. Větší možnost si vybrat mají starší zájemci nad 18 let. Projektů pro mladší je méně a jsou dříve zaplněné.
Náplní kempů je práce s dětmi,na obnově památek, zlepšení životního prostředí či při organizaci kulturních akcí. „Nejčastěji dobrovolníci pomáhají při renovacích: pracují třeba na opravě místních památek nebo na úpravě nějakého mládežnického centra. Často také provádějí nějaké udržovací práce – klestí cesty, sbírají odpadky, zastřihávají keře,“ popisuje Eva Hejzlarová. Pro účast na některých workcampech
v méně rozvinutých zemích či zemích se zvýšeným rizikem, jako je například Alžírsko, Argentina, Arménie či Peru, Ghana, Malajsie,Vietnam a podobně, je povinné absolvovat před odjezdem přípravný víkend v Česku.
Víkendy jsou volné
Volné víkendy a denně maximálně šest hodin práce – takový je režim dobrovolnických kempů. Zbytek času věnují účastníci vzájemnému poznávání při sportu, výletech a podobně. Stravování a ubytování je spíš jednodušší. Spí se ve stanech nebo v místnostech nějaké obecní budovy, třeba kulturního domu. Dost často je potřeba mít karimatku, výjimečně i vlastní stan. „Bydleli jsme na faře a střídali se ve vaření.
Suroviny jsme nakupovali sami, měli jsme denní limit, který jsme nemohli překročit. Bylo fajn, že jsme ochutnali třeba speciality turecké kuchyně,“ vypráví Veronika. „Uvařila jsem pro všechny jahodové knedlíky, moc chutnaly, jen mě překvapilo, že si je korejští kolegové dávali s kečupem,“ doplňuje další studentka Jindra Nováková. Někdy je stravování zařízeno v místní jídelně nebo restauraci.
O bezpečnost dětí se rodiče nemusí bát. „Dobrovolníci jsou po celou dobu projektu pojištěni proti úrazu. Vedoucí projektů zároveň procházejí zvláštním školením, takže by měli být schopní vypořádat se i s mimořádnými situacemi,“ uvádí Eva Hejzlarová z INEX.
Přijdou vám dobrovolné projekty dobrým způsobem, jak strávit prázdniny, nebo dáte přednost placeným brigádám?
