Pokud máte zkušenosti s trémou, pak taky dobře víte, co taková tréma dokáže. Červenání v obličeji, nadměrné pocení, rozklepaný hlas, nesouvislá řeč, třes rukou, zatlačení do židle – a možná jste na sobě okusili i jiné příznaky trémou vyvolané.
Prezentátor, který trémou trpí, samozřejmě působí nepřirozeně a zvláště lidé znalí pravidel správného řečnictví si takových nedostatků snadno povšimnou. Z trémy konkrétního člověka pak mohou usuzovat na nízkou věrohodnost jeho slov, na jeho malou připravenost, na nízkou sebedůvěru. A tak přeci působit nechcete. Pokud se chcete trémy zbavit, měli byste nejprve znát všechny možné nástroje, kterými je možné ji potlačit a začít je na svém případě aplikovat.
100 % příprava je první opěrný bod
Ať už běžně trémou trpíte, nebo ne, není třeba ji před projevem dráždit. Zkuste si představit situaci, kdy jste připraveni vykročit na vyvýšené místo v sále před své podřízené ke slavnostnímu projevu a najednou zjistíte, že jste zapomněli doma na CD grafické materiály, kterými jste chtěli svou řeč dokreslit. Nebylo by vůbec divu, kdybyste začali zmatkovat, červenat se, nebo se potit. Proto musíte takovým šokům předcházet.
Vždy se před projevem dobře připravte. Udělejte si přehledné poznámky (osnovu) k vašemu projevu, kdybyste vypadli z kontextu. Zkontrolujte si pomůcky, které při projevu využijete. Zkontrolujte si, zda máte nachystané oblečení a zda je v bezvadném stavu. Teprve po kvalitní přípravě vás nemůže nic zaskočit.
Začátek nazpaměť pomůže se startem
Pokud trémou opravdu trpíte a před svým výstupem si nevěříte, nemůžete vymyslet nic lepšího, než že se začátek projevu jednoduše neučíte slovo od slova. Jakmile od začátku „chytíte správně nit“ a rozmluvíte se, nedostane tréma pořádně šanci. Po naučeném začátku se pěkně rozjedete. Pokud byste se ovšem v prvních větách zasekli, je velká pravděpodobnost, že to zbytek vašeho projevu neodvratně ovlivní.
Do toho, hlavu mi neutrhnou
Když se nad tím zamyslíte, pak se při projevu před jakkoli velkým publikem vlastně není čeho bát. Když projev pokazíte, lidé si toho sice všimnou, ale brzy zapomenou, že jste nějakou tu chybu udělali. O práci nepřijdete, hlavu vám nikdo neutrhne. Až půjdete zase mluvit ke skupině lidí. Dobře si tyto postřehy připomeňte: „o nic nejde, nic mi nehrozí, jsou to taky jenom lidé.“
Řadě lidí také pomáhá, když se v duchu vyhecují a do projevu jdou s vervou, s nadšením, s výzvou. „Karle, jdi do toho, teď jim to všem natřeš! Většina z posluchačů ti ve znalostech v tomhle oboru nesahá ani po klena, jsi tu z nich nejlepší, všem jim to ukážeš!“ Vyzkoušejte si před projevem tento model. Napijte se nealkoholického nápoje (další drobný pomocník proti trémě), párkrát se zhluboka nadechněte (a další pomocník v pořadí), krátké vyburcování a jděte na to.
Trénink a zase trénink
Pokud se chcete trémy zbavit nadobro, je třeba na ni působit dlouhodobě, a to nejlépe tréninkem. Tréninkem v tom smyslu, že se budete snažit mluvit před jinými lidmi (a nejlépe před co nejpočetnější skupinou lidí) co možná nejčastěji.
Tato metoda nejlépe půjde a současně nejvíce pomůže těm, kdo se pravidelným výstupům před lidmi z titulu svého profesního zaměření jednoduše nevyhnou – firemní kouči, trenéři nějakých dovedností zaměstnanců, šéfové vedoucí vlastní porady atd. Ovšem pokud vás netlačí nevyhnutelné projevy před druhými jako v uvedených příkladech, snažte se je vyhledávat sami. Mluvte na poradě o všem relevantním, co máte „na srdci“. Nenechávejte si své připomínky a názory pro sebe, mluvte a mluvte. Máte-li možnost prezentovat svůj projekt, svoje nápady, jděte do toho.
Pro příklady, kdy se tento postup osvědčil nemusíme chodit daleko. Myslíte si, že například moderátoři v rádiu či televizi byli vždycky bez trémy? Ani nápad. Na začátku měli všichni trému jako každý jiný. Ale postupem času jim projevy k masám lidí začaly připadat docela běžné. O kolik vy máte proti nim roli jednodušší – nemluvíte k miliónovému ani statisícovému davu, ale k pár jedincům, popřípadě několika desítkám lidí.
