Co musí obsahovat účtenka obdržená ve směnárně?
Doklad o uskutečněném obchodu musí obsahovat:
a) pořadové číslo účtenky,
b) označení cizí měny kódem ISO, její množství a kurz,
c) kurzovní hodnotu, tj. částku k výplatě nebo příjmu v Kč,
d) cenu služby v Kč,
e) obchodní firmu, identifikační číslo, adresu provozovny a podpis oprávněného zaměstnance devizového místa,
f) datum a místo vystavení.
Při nákupu či prodeji v hodnotě přesahující 100 000 Kč se na odpočtu (dokladu o směně) dále uvede jméno a příjmení klienta, druh, číslo, doba platnosti a země vystavení průkazu jeho totožnosti.
Za jakých okolností lze uplatnit reklamaci?
Právní předpisy nestanoví žádná pravidla pro reklamace při nákupu či prodeji cizích měn ve směnárnách. Veškeré nároky klienta jsou omezeny praktickou stránkou věci. Je zřejmé, že ve chvíli, kdy se klient vzdálí od přepážky, bude jen velmi obtížně prokazovat oprávněnost reklamace vůči směnárně.
Jak je zabezpečeno, aby klient nedostal padělek?
Podle vyhlášky České národní banky platí, že prodej cizí měny může pro devizové místo, které není bankou, vykonávat pouze osoba, která je držitelem osvědčení o absolvování odborného kurzu o rozpoznávání padělaných a pozměněných platidel.
Kromě toho má každá směnárna povinnost obstarat si, aktualizovat a užívat kartotéku platidel s vyobrazením a popisem platných bankovek a mincí české i cizí měny a shromažďovat informace o vydání a platnosti těchto platidel, o době určené k jejich výměně v případě ukončení platnosti a popis, popřípadě vyobrazení jejich známých padělků.
Kdo si může v České republice otevřít směnárnu?
Směnárenskou činnost ve smyslu nákupu cizích měn může vedle bank provozovat každý, kdo má koncesi pro směnárenskou činnost. Koncese udělují na základě vyjádření České národní banky živnostenské úřady. Provozovny předem schvaluje Česká národní banka.
Jak se liší licence směnárny, která cizí měnu pouze vykupuje (například od turistů) a směnárny, která cizí měnu i prodává?
Formální rozdíl spočívá v tom, že zatímco nákup cizí měny lze provádět na základě koncese, vydané živnostenským úřadem, prodej cizí měny lze provozovat pouze na základě devizové licence, vydané přímo Českou národní bankou. Podstatnější je, že žadatelem o devizovou licenci k prodeji cizí měny může být pouze právnická osoba, která po dobu nejméně dvanácti měsíců před podáním žádosti nepřetržitě provozovala směnárenskou činnost v souladu s právními předpisy. Oba druhy směnáren zákon označuje jako devizová místa.
Týká se „zákon proti praní špinavých peněz“ i směnáren?
Zákon o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a o změně a doplnění souvisejících zákonů se uplatňuje i při nákupu či prodeji cizích měn směnárnami. Česká národní banka vydala pro směnárny podrobnou metodiku k některým povinnostem podle uvedeného zákona.
Advokátní kancelář Oškrdal, Hlucháň, Surga
