Být raději generál, nebo kamarád?

  • 10
Podle přístupu k lidem rozlišujeme v zásadě dva druhy šéfů. Manažera-kamaráda a manažera-generála. Kamarád diskutuje, naslouchá. Dá druhému prostor, aby sám přišel s řešeními pracovních problémů. Manažer-generál nediskutuje. Rozkazuje, kontroluje, důsledně upozorňuje na chyby.

Manažer-generál nediskutuje. Rozkazuje, kontroluje, důsledně upozorňuje na chyby. Dovede si sjednat pořádek v mžiku a výsledků s lidmi dosahuje relativně rychle. Kdo by však chtěl chodit do práce, kde ho stále někdo vodí za ručičku? Většině lidí to nevyhovuje.

Manažerovi-kamarádovi cesta k výsledkům trvá obvykle déle. Umožňuje totiž ostatním přemýšlet nad řešením, vyjádřit svůj názor. Je lepší vést lidi tvrdě, nebo kamarádsky? Záleží na situaci. Každý šéf si musí někdy stoupnout před lidi a jasně říct co, kdy a jak se bude dělat. Na druhou stranu musí umět rozeznat, kdy je žádoucí dát lidem prostor, naslouchat jejich názorům a nechat je samotné se rozhodnout. Kdy je vhodné být direktivní?

Vezměte si cyklistického trenéra. Svěřencům-nováčkům popíše teoreticky, jak jezdit na kole. Nediskutuje. Řekne co, kdy a jak je třeba udělat. Pak sám názorně ukáže - na kole se projede a popíše znovu, co a jak dělá. Na řadě je nováček, dostává šanci, aby sám předvedl, co viděl - vše pod dohledem trenéra. Teprve když svěřenci nasbírají dostatek zkušeností a samostatně ovládají kolo, trenér je začíná vést tak, že více diskutuje. Dává jim větší prostor k tomu, aby se sami vyjádřili, a volí ten demokratičtější, kamarádský způsob.

V práci jsme jako sardinky. Musíte mít prostor a vzduch. Čtěte ZDE.

V zaměstnání je to stejné. Kdykoli do týmu nastoupí nováček nebo někdo dostane novou práci, je třeba s ním strávit čas - být direktivnější, důslednější a krok za krokem ho vést doslova za ruku až do té doby, než získá zkušenosti. Teprve potom je možné (a velmi přínosné!) zvolit demokratičtější metody a svěřencům dát více prostoru a příležitostí uplatnit svůj talent a um.