Zřejmě nelze očekávat, že by se tuzemští zaměstnanci po vstupu České republiky do Evropské unie stěhovali za prací více než nyní. Odlišně však lze situaci posuzovat u skupiny lidí, kteří odjíždějí do zahraničí za konkrétním pracovním místem. Samozřejmě musí perfektně ovládat jazyk dané země. Jinak je pobyt v zahraničí po jazykové stránce spíše přínosem pro jejich děti.
Je těžké se přizpůsobit? Záleží na zemi
Dokážou se Češi alespoň částečně přizpůsobit prostředí a kultuře jiné země? Záleží na tom, co jim konkrétní stát přichystá. Například americká kultura je tvořena směsí kulturních vlivů a lidé různých národností do ní takzvaně zapadnou lépe. Tento názor potvrzuje Daniel Mach, marketingový ředitel jedné z amerických firem, které obchodují i na českém trhu. Strávil dva roky v americkém Dallasu. "Líbila se mi naprosto otevřená komunikace směrem ke kolegům i k nejvyššímu vedení
Úspěšným v práci? Vylepšete své dosavadní zkušenosti v zahraničí! |
Proč pobyt v zahraničí?
Vyšší plat prý není to hlavní, proč pracovat v zahraničí. Alespoň to uvádějí manažeři, kteří odešli do ciziny a v zahraniční firmě dosáhli na jednu z klíčových pracovních pozic. Podobná prohlášení se týkají i dočasného zahraničního pobytu. Lidé na vyšších pracovních pozicích hledají kromě finančního ohodnocení také nové zkušenosti, chtějí poznat jinou kulturu a metody řízení. Důležitou motivací je i postup v kariérním žebříčku. Každý manažer, který takový pobyt absolvoval, je automaticky pro firmu cennější, protože si přivezl mnoho těžce sdělitelných zkušeností. Manažeři se shodují v tom, že člověk díky praxi v zahraničí získá nadhled, umí se na problémy podívat z různých stran, je přístupnější. Návrat domů z vyspělé země je také zajímavý pro srovnání odlišného způsobu života.
Volné víkendy
Jan Dobiáš pracoval rok v evropské centrále jedné americké společnosti ve švýcarském Lausanne. "Lákalo mě hlavně hledání jiných způsobů řešení pracovních situací, než jak bylo zvykem tady v Čechách," vysvětluje svůj motiv pracovat v zahraničí Dobiáš. Protože zažil velmi intenzivně bouřlivé začátky nového pracovního systému v Česku po listopadu 1989, byl prý překvapený, jak přísně se ve Švýcarsku dodržuje pracovní doba, a naopak neexistuje práce o víkendech. "V pracovní době se skutečně pracuje, panuje tam velká kázeň. Ve Švýcarsku je však při pracovním vytížení téměř nereálné splynout s místním prostředím," vypráví Jan Dobiáš, jehož rodina žila v komunitě cizinců, kteří přicestovali do Švýcarska za prací. Vzájemně mezi nimi panovala naprosto otevřená a kamarádská komunikace. Hlavním pojítkem však byly děti, které spolu chodily do stejné školy. A tak se z rodičů stali známí. Nezáleželo na tom, kdo odkud přišel: Asie, Amerika, Evropa, bylo to úplně jedno. A v práci to bylo téměř stejné. "Z původní americké firemní kultury tam mnoho nezbylo. Bylo to však dáno tím, že ve Švýcarsku téměř žádní Američané nepracovali." Po- dle Dobiáše to byla úžasná zkušenost a rád by ještě nějakou podobnou získal.