Poplatky v podílových fondech lze rozdělit na jednorázové poplatky (vstupní a výstupní poplatky) a na roční poplatky (poplatky za správu). Zatímco roční poplatky si účtuje naprostá většina fondů, jednorázové poplatky si účtují jen některé fondy. Důležitým rozdílem je, že narozdíl od jednorázových poplatků jsou roční poplatky zahrnuty již ve výkonnosti fondu (tj. výnos fondu je snížen o zaplacené poplatky za správu). Poplatky za správu jsou účtovány obvykle měsíčně nebo čtvrtletně a jsou před podílníky skryty, protože jsou strženy z obchodního jmění fondu a podílník se tak nedoví, kolik na poplatcích zaplatil. Někteří podílníci, kteří si dobře nepřečtou statut fondu, tak mohou žít v iluzi, že fond spravuje jejich peníze zdarma.
Naproti tomu poplatek za prodej je průhledný a každý podílník jej musí zaplatí při vstupu do fondu. Pokud například vstupní poplatek činí dvě procenta, investor investuje 50 000 Kč a hodnota podílového listu činí 1 Kč, investor nezíská 50 000 podílových listů, ale pouze 49 000. Podobně poplatek za odkup je stržen z hodnoty podílového listu při výstupu podílníka z fondu.
Před třemi týdny zveřejnila americká komise pro dohled nad cennými papíry a kapitálovým trhem (The Securities & Exchange Commission) studii zabývající se analýzou poplatků amerických podílových fondů v letech 1979 až 1999. Tato studie došla k několika zajímavým závěrům:
- Od konce 70. let poplatky fondů za správu mírně vzrostly (z 1,14% na 1,36%). Za tímto růstem stál především růst nákladů na marketing a distribuci. To ale neznamená, že podílníci dnes platí v průměru více než na konci 70. let, neboť existuje mnohem větší výběr fondů (dnes okolo 8000, v roce 1979 564) a podílníci obvykle preferují fondy s nižšími poplatky. Navíc za posledních dvacet let došlo k výraznému poklesu vstupních poplatků. Zatímco v roce 1979 průměrný poplatek činil 8,5%, v roce 1999 jen 4,75%.
- Čím je větší objem spravovaného majetku, tím menší jsou poplatky fondu za správu tohoto majetku. Nejmenší náklady pak mají rodiny fondů a zastřešující fondy.
- Nejvyšší poplatky (průměr vážený velikostí aktiv) mají specializované fondy (1,36%), následované akciovými fondy (0,90%) a dluhopisovými fondy (0,80%). Nejnižší poplatky mají indexové fondy (ve srovnání s aktivně spravovanými fondy stejné kategorie mají poplatky v průměru nižší o 0,45%) a fondy určené výhradně pro institucionální investory (s poplatky o 0,22% nižšími než ve fondu pro individuální investory ve stejné kategorii). V mezinárodním srovnání vychází management amerických fondů mnohem levněji než management fondů v ostatním světě.
Abychom byli schopni porovnat fondy podle celkových poplatků a nejen podle poplatků za správu, je vhodné zavést ukazatel celkových poplatků fondů. Ten je spočten tak, že apriori určíme délku investice (na pět a deset let), sečteme maximální vstupní a výstupní poplatky, tyto poplatky podělíme délkou trvání investice, a k tomuto číslu přičteme roční poplatek za správu. Tímto způsobem získáme průměrný maximální celkový roční poplatek fondu. Následující tabulka shrnuje průměrný maximální celkový roční poplatek českých fondů při investici na dobu pěti či deseti let ve srovnání s americkými fondy:
| Délka investice: | pět let | deset let |
| České fondy | 2,30% | 1,98% |
| Americké fondy | 1,88% | 1,52% |
Je zřejmé, že i v tomto srovnání vychází české fondy hůře, především vstupní poplatky jsou v Čechách mnohem vyšší než v Americe. Celková zátěž je pak výrazně vyšší při kratší době držby podílových listů než při držbě delší. Z investice 100 000 Kč na pět let tak český investor zaplatí ročně v průměru na poplatcích o 420 Kč více než americký investor.
Také si myslíte, že si české fondy účtují příliš vysoké poplatky? Domníváte se, že vyšší poplatky jsou spojeny s lepší správou majetku fondu? Sdělte nám své zkušenosti s poplatky fondů.
 |
