Z údajů Českého statistického úřadu vyplývá, že průměrná mzda mužů dosáhla loni zhruba 20 400 korun, zatímco u žen činila přes 15 200 korun. "Část nerovností je způsobena například tím, že ženy svou praxi přeruší mateřskou dovolenou. Nebo i předsudkem, že je to přece muž, kdo živí rodinu, proto je třeba jej více ohodnotit," říká Michaela Marksová-Tominová ze společnosti Gender Studies, která se zabývá postavením mužů a žen ve společnosti. Podle Tominové obecně platí, že feminizovaná odvětví a takzvaná ženská práce jsou méně hodnoceny (školství, zdravotnictví, státní správa). Ženy zastávají také méně řídicích a lépe placených pozic. Muži dominují v lépe placených informačních technologiích a v průmyslu. V Praze, kde jsou nejvyšší platy, vydělávali loni měsíčně v průměru o 7410 korun více než ženy. V kraji Vysočina, zaznamenávajícím nejnižší průměrné výdělky, se příjmy ve prospěch mužů lišily o 4555 korun. V roce 2001 se nejvíce přiblížily příjmům svých kolegů mladé ženy ve věku do 24 let.
V průměru braly 87 procent výdělku stejně starých mužů. Ve věkové kategorii 30 až 39 let se však průměrné mzdy žen pohybovaly pod 70 procenty. Mzdová nerovnost není českou specialitou. Také mzdy žen v zemích Evropské unie dosahují v průměru 75 procent platů mužů. Rada vlády pro rovné příležitosti žen a mužů se v minulých dnech zabývala závěry česko-švédského projektu zaměřeného na účinné prosazování rovnosti obou pohlaví. Mimo jiné by měl být podle projektu na ministerstvu práce zřízen odbor pro rovnost žen a mužů se zhruba dvěma desítkami zaměstnanců. Legislativa diskriminaci kvůli pohlaví zakazuje a rovnost v odměňování mohou kontrolovat úřady práce. "Zákoník práce a zákon o mzdě kontrolu umožňují. Porovnat lze tarify a základní mzdy," říká právnička Českomoravské konfederace odborových svazů Marcela Kubínková. Není však snadné posoudit, zda zaměstnavatelé preferují někoho při stanovení osobního ohodnocení, které například oceňuje iniciativu pracovníka.
