Okresní nemocnice v německém Waldkirchenu. | foto: Alena Daňková

Českým lékařům se z Německa nechce. Mají se tam lépe

  • 175
Nemocnice v příhraničních oblastech Bavorska zaplavují čeští lékaři. Přijedou sem na rok dva za lepším platem či novými zkušenostmi, ale zůstávají několik let. Nebo dokonce navždycky. V nemocnici ve Waldkirchenu pracují čtyři čeští lékaři.

Je to běžná malá okresní nemocnice. Leží v Bavorsku, 30 kilometrů od českých hranic. A pracují v ní čtyři čeští lékaři. Turistické město Waldkirchen je státem uznáno jako vzdušné lázně a za posledních 20 let přitáhlo už několik doktorů z Česka. Nynější sestava je tři muži a jedna žena.

Vysoké pracovní tempo

Třiatřicetiletý doktor Lukáš Faltejsek je z nich profesně nejstarší. "Do Německa jsem přišel v červenci 2002 náhodou. Na internetu jsem po promoci objevil inzerát zdejší nemocnice a zkusil jsem to," říká odborný lékař pro chirurgii, který si v Německu udělal atestaci a v Česku vlastně nikdy nepracoval.

Český lékař Lukáš Faltejsek v německé nemocnici ve Waldkirchenu.

Ve Waldkirchenu nastoupil na pozici Arzt im Praktikum. Ta už dnes neexistuje. "Nebylo za to tolik peněz, ale zaměstnavatel mi platil třikrát denně jídlo, ubytování, ještě jsem dostal příspěvek na přestěhování z Česka a každý měsíc osobní finanční ohodnocení," přiznává lékař.

Momentálně je jediným odborným lékařem zaměstnaným na oddělení viscerální chirurgie (chirurgie vnitřních orgánů - pozn. red.). Krom běžné pracovní doby musí být k dispozici odpoledne a v noci pro akutní případy. "Odborní lékaři slouží takzvané příslužby doma na telefonu. Je-li potřeba, vyrážejí do nemocnice. Kvůli chybějícímu personálu jsem tak začal sloužit 13. prosince a skončil jsem 10. ledna. Je to ale dočasná situace před nástupem nového šéfa oddělení, navíc samozřejmě zaplacená," popisuje pracovní nasazení.

O návratu do Česka neuvažuje. "Dokud budou podmínky tak rozdílné a bude se nám tu líbit, zůstaneme," tvrdí. Potvrzuje to i jeho manželka. "Děti tu chodí do školky, jazyková bariéra se odstraňuje, návrat neplánujeme," říká Jana Faltejsková. Na otázku, kde se cítí doma, odpovídají oba: V Bavorsku.

Doktor = servisman pro pacienta

V Německu bylo podle údajů Spolkové lékařské komory ke konci roku 2009 registrováno 392 lékařů z Česka. Novější data má Bavorsko, které v roce 2010 poskytovalo profesionální zázemí 152 lékařům s českou státní příslušností a 53 s československou. V témže roce sem přišlo za prací dalších 18 českých doktorů.

Všichni si museli osvojit pracovní návyky, s nimiž se během studií na lékařských fakultách setkávali výjimečně. "Lékař, nikoli sestra, si chodí do čekárny pro pacienta, představí se mu, podá mu ruku a věnuje se jen jeho problémům," vysvětluje Martin Čapek, další z waldkirchenských chirurgů. "Tady se totiž doktoři nezdržují žádnou administrativou. Vše namluví do diktafonu a sekretářka to přepisuje. Lékař zápis zkontroluje a podepíše."

Český lékař Martin Čapek v německé nemocnici ve Waldkirchenu.

Místní to berou jako běžný postup. "Doktor je tady servismanem pro pacienta. Žádné nadřazené pocity," potvrzuje jeho slova další z českých kolegů, šestadvacetiletý Milan Jindřich, který je ve Waldkirchenu, kam nastoupil dva měsíce po promoci, od loňského září. Jeho přítelkyně pracuje v Česku na gynekologii.

"Když porovnáváme podmínky ve dvou okresních špitálech, jsem na tom líp - více peněz, kvalitnější zázemí, vybavení," vysvětluje. Začíná pracovat v sedm hodin, k obědu se dostává až po čtvrté hodině odpoledne. "Lékaři před atestací v pozici Assistentarzt tu slouží takzvané interdisciplinární služby - na celou nemocnici je jen jeden lékař," objasňuje. Ve Waldkirchenu je to interna, chirurgie, ARO a paliativní stanice, tedy přibližně stovka lůžek.

Český lékař Milan Jindřich v německé nemocnici ve Waldkirchenu.

Benefity? Dvě hodiny v bazénu

V okolních bavorských nemocnicích se slouží klasické služby na jednotlivých odděleních. "Na klinice v Deggendorfu fungoval takzvaný Schichtdienst - lékaři sloužili během pracovního týdne osmihodinové směny, o víkendech dvanáctky," vzpomíná na práci v jiné příhraniční nemocnici Lukáš Faltejsek. Pokud směny nefungují, lékaři jsou nepřetržitě v práci maximálně jeden den, pak jdou povinně domů.

"Když máte službu dvacet čtyři hodin, tak není problém se kousnout a chvíli to vydržet - s vidinou, že jdete druhý den domů," říká atestovaný anesteziolog Pavel Kunor, který v lednu 2005 odešel z pozice zástupce primáře havlíčkobrodské nemocnice do Waldkirchenu a nyní působí v sesterské nemocnici v Grafenau. Po odborné stránce byl v Česku spokojený: "Medicína se tam dělá na špičkové úrovni. Ale frustrovala mě ta odměna, již jsem za to měl, i když mě to stálo tolik času."

V Německu se v pracovní době naplno pracuje. Svižné tempo je finančně ohodnoceno. Na nějaké firemní benefity ale není prostor. Například obědy si lékaři musí platit ze svého, stravenky nemají. Peníze na dovolenou nebo třináctý plat také neexistují. "Jen na Vánoce jsme dostali dobropis na dvě hodiny do bazénu," říká Milan Jindřich.

Veškeré bonusy jsou na individuální dohodě s vedením. "Když jsem loni v září přišel, chyběl mi certifikát B2 z němčiny, který je nutný. Budoucí zaměstnavatel mi nabídl, že mi zaplatí kurz v Pasově a navíc mi po celou dobu hradil jídlo a ubytování," oceňuje doktor Jindřich. Dopoledne byl ve škole, odpoledne v nemocnici. Od vedení proto dostával i kapesné. "To nakonec v lednu odpovídalo platu lékaře v Česku s plným úvazkem," dodává.

Peníze patří do Kaffeekasse

Velkým benefitem by však mohla být podpora vzdělávání. "Každý máme ročně k dispozici deset dnů volna a tisíc eur na vzdělávání," vypočítává Martin Čapek.

A co úplatky? Všimné do kapsy? "To jsem tu nezažil. Za šest let jsem dostal asi tři lahve a jednu kávu. Na ostatní si musím vydělat," směje se Martin Čapek. Na tom se shodují i ostatní lékaři. "Není to tu zvykem. Na oddělení je Kaffeekasse, kam může spokojený pacient vhodit peníze, z nichž pak sestry kupují občerstvení pro personál," vysvětluje.

V tom, zda chtějí v Bavorsku zůstat natrvalo, se lékaři rozcházejí. "Rozhodně se do Česka nepohrnu," tvrdí Milan Jindřich. Jiní lékaři pendlují po příhraničí obou zemí, ostatní počítají s návratem během několika let. "V Česku budu nejpozději na důchod," říká Pavel Kunor, který má nyní v Bavorsku část rodiny.

Jeho kolega ze studií, viscerální chirurg Josef Holák, už zpět je. Ve waldkirchenské nemocnici pracoval sedm let. "V Česku jsem měl pocit, že se neposouvám dál, v práci mě to nebavilo. V Německu jsem byl pracovně spokojený, od začátku jsem mohl dělat na sále vše, ale vrátil jsem se domů kvůli rodině," říká. Po návratu se podmínky v české nemocnici zlepšily. "Teď mě práce naplňuje a do ciziny se nechystám."

A zajímá české lékaře v Bavorsku akce Děkujeme, odcházíme? Všichni se shodují: Kolegům fandíme. "Přítelkyně také dala na gynekologii výpověď. Už se začala učit německy," připomíná Milan Jindřich.

Martin Čapek dodává: "Kdo byl tolik nespokojený, že chtěl z českého zdravotnictví odejít, tak už v zahraničí dávno je."