V letadle letí americký, západoevropský a český manažer...
Je k takovým vtipům ještě dnes důvod, nebo už jsou čeští manažeři k nerozeznání od svých zahraničních kolegů? Přestože mnozí studují a absolvují praxi ve světě, rozdíly lze vysledovat.
Podle personální konzultantky Jany Lamačové, která působí i jako lektorka manažerských dovedností, je kvalita českých manažerů už v mnoha případech zcela srovnatelná s jejich západními kolegy. Připouští však, že určitá část pokulhává, zejména v přístupu k podřízeným. „Řada českých manažerů miluje pocit nenahraditelnosti. O všem chtějí vědět, o všem rozhodovat, ve všem mít pravdu,“ popisuje Jana Lamačová.
Takový postoj zaměstnancům znemožňuje vlastní rozvoj. Pracovník, jehož šéf má kontrolu nad spotřebou propisek, si odvykne nést odpovědnost i za výsledky své práce. Talentovaní pracovníci někdy zaostávají i proto, že kompetence v týmu nejsou správně rozděleny.
Podřízení jsou konkurencí
Neznamená to, že se čeští vedoucí nevyznají v personalistice. Teoretická pravidla ovládají, prošli manažerskými kurzy, avšak ne vždy si udělají čas uvádět tyto zásady do praxe. „Někdy podceňují sestavování fungujícího týmu, motivaci k úspěchu, získávání důvěry a respektu podřízených,“ pokračuje Jana Lamačová.
„Nemalá část manažerů se obává konkurence ze strany podřízených. Proto si raději vybírají spolehlivé ‚plniče úkolů‘, nikoliv chytré osobnosti s nápady, tahouny pro uskutečňování změn, kteří dokážou strhnout kolegy.“ Ne všechny zásady západní personalistiky však lze českým manažerům doporučit. Stejně jako se liší manažeři, i čeští zaměstnanci mají svá specifika.
Josef Rajtr, ředitel pražské personální agentury Majora poukazuje na to, že česká společnost je stále hodně rovnostářská. „Na Západě jsou jednotlivé manažerské a zaměstnanecké úrovně daleko ostřeji odděleny, a to i sociálně,“ upozorňuje Rajtr. Český manažer by měl zohlednit to, že jeho podřízení budou citliví na povýšené chování. „Neosobní, nadřazené a autoritářské vystupování podřízené spíše demotivuje a může mít škodlivý vliv na jejich přístup k práci,“ doplňuje Josef Rajtr.
 |
NEPŘÍJEMNÝ ŠÉF: jeden z častých důvodů k odchodu ze zaměstnání |
Hašení požárů místo koncepce
Slabinou mnoha českých manažerů je i jejich přístup k řešení problémů. „Často se mění v ‚hasiče požárů‘ a místo strategického plánování a rozhodování se musí ve stresu zabývat řešením nakupených problémů, jako je například nefungující komunikace mezi odděleními či hrozící ztráta klíčového zákazníka,“ upozorňuje Jana Lamačová.
Na druhou stranu – když už čeští manažeři musí improvizovat, umějí to. „Zapojí zdravý selský rozum, nemusí mít na všechno manuály a podrobné postupy,“ tvrdí Lamačová.
K nekoncepčnímu řízení patří i špatně vedené porady. „Z předlistopadových dob zůstaly často velmi zdlouhavé, probírají se při nich samozřejmosti a leckde mají spíš podobu přátelského poklábosení u šálku kávy,“ doplňuje personální konzultantka.
Srovnávání má smysl
Proč vůbec srovnávat české a západní manažery? Český manažer si může udržet vlastní styl, pokud se však chce prosadit na evropském trhu (včetně mezinárodních společností působících v Česku), musí se přizpůsobit jeho standardům. Ty udávají zejména západoevropské země s dlouhou tradicí svobodného trhu.
„Čeští manažeři se přizpůsobují svým zahraničním vzorům teprve od roku 1989, změnami museli projít rychle,“ podotýká řecká personální poradkyně Popi Mastora ze společnosti European Profiles. Zahraniční vzory jsou různé – pro západní Evropu je typická preciznost, důraz na výsledek a kariérní postup, američtí manažeři jsou benevolentní a tvůrčí.
„Zdejším manažerům nejvíc vyhovuje americký a kanadský styl, tedy vysoká míra kreativity a flexibility, manažer si volí vlastní cestu podle svého uvážení a sám také nese plnou odpovědnost za následky,“ míní Popi Mastora. To potvrzuje Josef Rajtr z personální agentury Majora. „Čeští manažeři jsou velice kreativní a přizpůsobiví, snaží se kvalitně vzdělávat, učí se cizí jazyky,“ říká.
