Opakujeme odpověď na dotaz, který jsme otiskli již v úterý dne 3. 9. 2002. V odpovědi na tento dotaz vypadla jedna řádka, a tak došlo ke zkreslení nároků zaměstnance. Správné znění odpovědi je tedy následující: Jestliže jste byl vyslán svým zaměstnavatelem na pracovní cestu a naplnil jste účel této pracovní cesty, pak jste pracovní cestu vykonal a náležejí vám náhrady vyplývající z délky jejího trvání. Zaměstnavatel je oprávněn určit podmínky, za nichž má být pracovní cesta uskutečněna. Mezi těmito podmínkami je i stanovení způsobu dopravy a i případně určení dopravního prostředku, kterého má zaměstnanec k pracovní cestě použít.
Jestliže tedy zaměstnavatel určil jako dopravní prostředek služební auto, a vy jste použil jiné auto bez jeho souhlasu, nevznikne vám nárok na proplacení jízdného, ale nezaniká vám nárok na uhrazení jiných výdajů, například stravného, na které vám vznikl během pracovní cesty nárok. Pro informaci uvádíme, že stravné na služebních cestách je vypláceno podle délky pracovní cesty. Pokud trvá pět až dvanáct hodin, stravné činí 57 korun. do 18 hodin je to 92 koruny, za delší cestu se vyplácí 144 koruny.
Postup zaměstnavatele, který dodatečně zrušil pracovní cestu proto, že jste použil jiný dopravní prostředek, je tedy v rozporu se zákonem o cestovních náhradách. Zaměstnavatel tedy nepostupoval správně, a proto máte nárok na zrušení dne dovolené a doplacení všech cestovních výdajů s výjimkou nákladů na dopravu autem.
LIBOR HŮLA, autor je právník
