A protože lidé fungují podle pravidla „vidím, co chci vidět, a slyším, co chci slyšet“, tyto starosti nabývají často více než reálné podoby. Co však takový šéf nevidí, je to, že lenost, sobeckost a pokřivený charakter rozkvetou, pokud jim to někdo dovolí. A tak jak zahradník zalévá, okopává a hnojí své květiny, tak i manažeři pěstují (ač nevědomky) tyto i jiné nešvary.
Jestli svým lidem říkáte, co mají dělat, nevysvětlujete svá rozhodnutí, nedělíte se o informace, nezajímáte se o jejich mimopracovní problémy a k tomu je navrch čas od času zkritizujete, pak se nedivte! Ve vaší pomyslné zahrádce se vám urodí tolik lenosti a podvůdků, že je budete moci rozdávat. S největší pravděpodobností budete muset brzy sáhnout hluboko do peněženky, abyste tento plevel ze své zahrádky vymýtili.
Jsou ovšem manažeři, kteří na to jdou jinak! Lidem, kteří s nimi pracují, nemizí úsměv z tváře, přetrhli by se, aby vyšli práci a sobě navzájem vstříc, a pondělí patří mezi jejich nejoblíbenější dny. Vzpomeňte si na nějaká svá nedávná setkání s milou operátorkou na telefonu, příjemným bankovním úředníkem či usměvavým řidičem autobusu. Jak na to jejich šéfové jdou? Tak především se svými lidmi hledají smysl jejich práce. Diskutují o vizi a snaží se zodpovědět otázku „proč?“.
Proč by měli dělat to, co dělají? Co z toho bude kdo mít? A princip je opět jednoduchý. Čím více pochopí člověk smysl toho, co dělá, tím víc to dělat chce a tím větší šance je, že ho taková práce bude bavit. Takoví jsme my lidé. Když nás něco baví, nepřemýšlíme příliš o ničem jiném a tím ani o penězích. Pokud tedy chcete ze své zahrádky dostat lenost a zasít úspěch, radost z práce a lepší výsledky, zapomeňte na to, že lidé se dělí na líné a pracovité. Uvědomte si, že lenost či pracovitost jsou následkem vaší každodenní práce. Dejte lidem vizi a vše, co potřebují k práci, diskutujte s nimi, dělte se s nimi o informace, ptejte se na jejich názory, zajímejte se o jejich osobní problémy, chvalte i kritizujte. Bude se vám lépe usínat!
 |
