Iveta Nosková z Olomouce podobnou situaci zažila před rokem. Firma, v níž pracovala, snižovala ke konci roku stavy a ona se ocitla na listině propuštěných.
"Byla jsem na úřadu práce poprvé a pocity nejistoty, co bude, mě hodně trápily. Mám ekonomické vzdělání, zvládám účetnictví, takže jsem byla i trochu ve výhodě, protože tato místa se občas objevují," říká žena. "Bohužel v nabídkách pracovního úřadu jsou spíše ta hůře placená. Proto jsem se pustila do hledání sama."
Iveta hledala v tisku, sedávala hodiny u internetu a projížděla webové stránky s nabídkami volných míst. Tak, jako by šla do práce, vždy dopoledne vyrazila buď do internetové kavárny, nebo na pohovory. "Trvalo to necelý měsíc a mé úsilí se vyplatilo. Nastoupila jsem za docela slušné peníze do menší firmy," pochvaluje si Nosková.
Ivetin příběh jen potvrzuje slova pracovníků úřadů práce v celé republice. "Pokud jsou nezaměstnaní sami aktivní, jsou jejich šance najít práci odpovídající kvalifikaci i představám o výdělku mnohem vyšší," říká Svatava Baďurová, tisková mluvčí ostravského úřadu práce.
"Vzhledem k nadbytku volné pracovní síly a vlivem dlouhodobé vysoké nezaměstnanosti například na Ostravsku někteří zaměstnavatelé vyplácejí poměrně nízké mzdy. To je také důvod, proč ta pasivní část uchazečů o zaměstnání raději setrvává v evidenci a pobírá sociální dávky."
Zůstat dlouho doma je velký handicap
Tady mohou pomoci rekvalifikace. Úřady práce nabízejí celou řadu možností, jak se dovzdělávat nebo naučit něco nového. Pravděpodobnost, že pak nebudete muset někde dřít za minimální plat, tak stoupá. Záleží, co všechno jste ochotni obětovat, abyste se dostali ze svízelné situace. Existují i speciální motivační programy, které pro úřady práce pořádají různá sdružení. Zajímejte se, ptejte se.
Mnozí lidé, kteří nemají kvalifikaci uplatnitelnou na trhu práce, nemají zároveň zájem si ji zvyšovat v rekvalifikačních kurzech a úřady nemají dost zákonných prostředků, jak je k tomu přimět. Tito nezaměstnaní si neuvědomují, že prodlužování doby evidence jim na trhu práce dál ubírá na ceně.
"Dlouhodobou nezaměstnanost, ať je její důvod jakýkoli, zaměstnavatelé posuzují jako hendikep. Dlouhé setrvání na podpoře staví uchazeče o místo do nedobrého světla a svazuje mu velmi často ruce právě ve mzdových požadavcích. Proto je možná lepší vzít práci, která nám ne vždy úplně vyhovuje, a to i finančně, ale neztrácet na své ceně," dodává Baďurová.
Bojí se dnes lidé méně o své existenční jistoty? Zobecňovat to asi nelze. Jsou tisíce lidí, kteří se naučili žít pouze ze sociálních dávek, a pokud obavy mají, nezbavují se jich hledáním zaměstnání. "Měli jsme problém splnit požadavek jedné firmy, která poptávala pět zedníků. A přitom jich je v databázi plno. Jenže většina se raději vymlouvá na různé zdravotní problémy a přivydělává si někde načerno. Vůbec máme potíže uspokojit poptávku zaměstnavatelů. Za to vše může až příliš štědrý sociální systém," míní ředitel bruntálského úřadu práce Milan Horna.
Dělníci nechtějí za prací dojíždět
I v Praze je velká poptávka po dělnících a řemeslnících. Až osmdesát procent volných míst tvoří dělnické profese. Středoškoláci či lidé s vyšším vzděláním se více snaží o to, aby na úřadu být nemuseli. Jsou mobilnější a ochotnější i dojíždět, když se jedná o lukrativní práci. Dělníky delší cestování do práce většinou odradí.
"Pomáháme lidem sehnat práci, ale ročně projde naším úřadem až pětačtyřicet tisíc uchazečů, takže zprostředkovatelky se těžko můžou jedinému z nich věnovat hodinu a probrat s ním vše, co by chtěl a nechtěl. Opravdu nezbývá než zkoušet vše, inzerci v novinách, výborný je internet," konstatuje ředitel Úřadu hlavního města Prahy Ivan Chomát.
Nezaměstnaní jsou čím dál vybíravější
Nezaměstnaní si však dnes pracovní místa už více vybírají a nepřijmou každou práci. Hovoří o tom výsledky výzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění při Sociologickém ústavu Akademie věd České republiky.
Ochotu vzít jakoukoli práci v případě nezaměstnanosti deklarovala jen o málo více než čtvrtina pracujících.
Znamená to, že od roku 2003, kdy byla tato otázka respondentům položena poprvé, byla tato ochota v loňském roce nejnižší. Nejmenší překážky pro přijetí možné pracovní nabídky představují potřeba zaučení nebo rekvalifikace, případná práce přesčas a zvýšené pracovní tempo.
Pro nadpoloviční většinu ekonomicky aktivních by byl podle jejich slov přijatelný ještě i případný sestup v kvalifikační úrovni vykonávané práce a práce o víkendech. Stěhování za prací se však stále jeví pro Čechy jako nejvíce problematické.
Co (ne)dělat, když si chcete najít práci |
|
* Důkladně si pročtěte Základní poučení uchazeče o zaměstnání a dodržujte "pravidla hry". * Na pracovní úřad zajděte už před propuštěním - většina lidí ví dopředu, že v zaměstnání skončí. Navštivte poradenské centrum a psychologa. * Neříkejte si "tak teď si nějakou dobu odpočinu a potom si zkusím něco najít". Zájem a vůle pracovat i každodenní návyky spojené se zaměstnáním se rychle vytrácejí, člověk si vytvoří náhradní denní program, takže se cítí docela "zaměstnán". Rozhodnout se jít do práce je pak těžší. * Nebojte se obrátit na úřady práce. * Nedejte se odradit případným neúspěchem. Vytvořte si seznam svých znalostí, schopností a dovedností. Možná je právě teď ten správný čas z nich něco vytěžit. |
 Nezaměstnanost, úřad práce |
