Společnost Atlantik pochybení odmítá a podala proti ČNB správní žalobu.

Společnost Atlantik pochybení odmítá a podala proti ČNB správní žalobu.

Chtěli být boháči. Teď jsou buď vyděrači, nebo oběti

  • 9
Dva muži před dvěma lety uzavřeli smlouvy se společností Atlantik finanční trhy ze skupiny podnikatele Karla Komárka. Věřili, že se jim pomocí tzv. pákových obchodů podaří získat desítky milionů korun především na akciích petrochemického kolosu Unipetrol.

Jeden má cestovní kancelář, druhý stavební firmu a oba chtěli vedle toho vydělat na obchodech s akciemi.

Dva muži, P. K. a J. H., kteří si z obavy o svou bezpečnost nepřejí zveřejnit svá plná jména, redakce je však má k dispozici, proto před dvěma lety uzavřeli smlouvy se společností Atlantik finanční trhy ze skupiny podnikatele Karla Komárka. Věřili, že se jim pomocí tzv. pákových obchodů, což je nejriskantnější způsob, jakým je možné na cenných papírech vydělat obrovské jmění, ale také o všechno přijít, podaří získat desítky milionů korun především na akciích petrochemického kolosu Unipetrol.

Výsledek? Nevydělali ani neprodělali. Stali se však účastníky jedné z vůbec největších kauz ohledně obchodů s akciemi z posledních let. Na popud České národní banky, pod niž spadá dozor nad kapitálovým trhem, ji začala šetřit pražská policie. Oba podnikatelé jsou v roli poškozených a dva vrcholoví manažeři Komárkovy skupiny KKCG jsou údajně podezřelí ze zpronevěry, zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění a z porušování povinnosti při správě cizího majetku. Předmětem šetření je i podezření, že akcie Unipetrolu obou bývalých klientů zřejmě skončily za výhodné ceny v rukou původně tajemného klienta „Speedyho“. Při řízení ČNB se ukázalo, že Speedy je ve skutečnosti šéf investic Komárkovy KKCG a spolumajitel Atlantiku Pavel Šaroch.

Sám Atlantik však přišel minulý týden s tvrzením, že se ocitl pod tlakem vyděračů. Právě oba bývalí klienti se podle Atlantiku spojili s jinou, „agresivní“ finanční skupinou, aby získali peníze, jež jim nepatří. Jejich styl přirovnala firma k metodám japonské mafie jakuzy.

Jak to vlastně všechno začalo? Až do března 2005 šly obchody bez problémů. P. K. a J. H. přišli podle Atlantiku s jedním až dvěma miliony korun.

Dostali k tomu šestimilionový úvěr a nakoupili akcie, v drtivé většině Unipetrolu. „Bylo po privatizaci a já jsem věřil, že se vstupem PKN Orlen půjdou akcie Unipetrolu nahoru,“ řekl MF DNES jeden z klientů. To se také stalo a oba muži si mohli půjčovat od Atlantiku stále větší částky, protože hodnota jejich portfolia rostla, a nakupovali další akcie. Každý z nich už měl půjčeno od brokera neuvěřitelných 140 až 170 milionů korun a jejich čistý zisk by při prodeji dosahoval přes 30 milionů korun. Pak přišel den D a akcie začaly klesat. Jejich hodnota se rychle snižovala a bylo nutné buď dodat další peníze, aby byly úvěry od Atlantiku dostatečně zajištěny, nebo začít akcie prodávat.

„Opakovaně jsme je na to upozorňovali, že potřeba zajištění se dostává na nebezpečnou úroveň, oni však žádné další peníze neměli a téměř nereagovali. Čekali, že se zachrání, že půjde trh zase nahoru,“ uvedl Jan Schiesser, předseda představenstva Atlantiku. Pak přišel další propad kurzu a oba klienti se podle Atlantiku dostali pod povinnou hranici zajištění, což pro brokery znamená, že můžou akcie klientů nuceně vyprodat.

A nyní nastávají dva klíčové problémy. Klienti tvrdí, že k nucenému prodeji akcií jednak vůbec nemuselo dojít, jednak že byly prodány za nevýhodné ceny.

V druhé části dala ČNB jednomu z klientů, který se na ni obrátil, za pravdu a Atlantik dostal pokutu čtyři miliony korun. Při šetření ze záznamů rozhovorů mezi makléři a klienty vyplynula řada nesrovnalostí, například že je makléř v kritický okamžik, kdy měl údajně jejich akcie podle zápisu prodávat, ujišťoval, že nic prodáno nemají. K prodeji tak zřejmě mohlo dojít zpětně - za nižší ceny, než byly na trhu později.

Společnost Atlantik však jakékoliv pochybení odmítá a podala proti ČNB správní žalobu. V celé kauze je zarážející i role dalšího klienta, firmy Speedywhiz.

Speedy alias Šaroch
Akcie Unipetrolu od JH a PK, jichž bylo přes milion, skončily v tentýž den v rukou Speedywhiz, makléři přezdívaného Speedy.

Jak se později ukázalo, majitelem této firmy registrované v daňovém ráji na ostrově Man byl Pavel Šaroch, šéf investic Komárkovy KKCG, tehdy i člen představenstva Atlantiku. Klienti jsou přesvědčeni, že Speedy byl v transakci cenově zvýhodněn. Makléři Atlantiku totiž jeho poptávku na 2,7 milionu akcií Unipetrolu vůbec v daný den nezveřejnili a prodali mu přímo akcie JH a PK, a to právě za nižší ceny, než byly v daný čas na trhu.

Při současných cenách by mohl údajný zisk na akciích, jež v této transakci Speedy mohl získat, téměř půl miliardy korun. Atlantik to odmítá a tvrdí, že tzv. spárování nabídky a poptávky po akciích Unipetrolu bylo v dramatické chvíli, kdy ceny padaly dolů, jediný způsob, jak předejít zhroucení trhu.

„Nevěděli jsme, že je pan Šaroch majitelem,“ tvrdí navíc Schiesser. O pravé identitě Speedyho údajně nevěděl ani tehdejší šéf představenstva Atlantiku Miloslav Vyhnal. Majitel skupiny, Karel Komárek, nemá se Šarochovou dvojrolí problém. „Podle britských zákonů neměl jakoukoliv možnost podílet se na řízení společnosti. Veškeré rozhodování náleží ředitelům a ti jsou za ně plně odpovědni. Řeč práva je v tomto případě jednoznačná,“ sdělil.

Klienti po verdiktu ČNB chtěli po Atlantiku náhradu škody, jeden z nich pak uvedl, že svou „pohledávku“ prodá skupině EC Group, což jsou lidé kolem finančníka Pavla Tykače a Jana Dienstla. „Nikoho nevydírám. Chci jen to, na co mám právo,“ tvrdí jeden z klientů.