První způsob ukazuje, že si člověk vybírá z mnoha možností jednu, která je spolehlivá, vyzkoušená a přinese zaručený úspěch. Takové lidi lze označit za adaptory. Adaptor má velmi dobré nápady, ale okamžitě je zhodnocuje a sděluje pouze ty, které podle něho mají opodstatnění. Volí osvědčené postupy, z několika variant vybere jednu a tou problém řeší. K výsledku se dostává rychle. Druhý způsob ukazuje, že volba je nechat mnoho možností otevřených a zároveň hledat úplně nové. Způsob řešení je neobvyklý, ale často také neefektivní. To bývá typické pro inovátory. Inovátor přináší v práci nové myšlenky, které nejsou zcela vyhodnoceny, ale již ho napadají další. Nepotřebuje rámec a přesné zadání pro svůj úkol. Pokud jsou rozdíly mezi oběma typy menší, mohou se dobře doplňovat. Manažer-inovátor k sobě potřebuje asistentku, která je více adaptorem - hlídá termíny, čas, dotahuje do konce nápady.
Pokud jsou rozdíly mezi typy výrazné, dochází většinou k neshodám. Adaptoři vidí inovátory jako nepořádné, nespolehlivé pracovníky, kteří potřebují stále něco měnit a nic nedokončí. Inovátoři se na adaptory dívají zase jako na lidi bez nápadu, kteří jdou zbytečně do detailů. Tyto neshody mohou být posíleny i tím, že se firma nachází v etapě, kdy potřebuje změnu a tedy i více inovátorů, nebo je v etapě, kdy se zefektivňuje a pak potřebuje více adaptorů.V určitých časových intervalech se pod vlivem těchto cyklů mění celá firemní kultura, management, a podle toho pak i zůstává ve firmě více těch nebo oněch a i noví, kteří přicházejí, jsou zaměřeni jedním nebo druhým směrem.
