Pochvala pak dostává formální ráz a taková podoba oslavování někoho jiného ostatním vadí. Lépe je tedy chválit mimochodem, neformálně a raději tam, kde jsou přítomni i další lidé. Daleko větší dosah než třeba od kolegů má pochvala od šéfa.
Ten jejím prostřednictvím dává nejen vám, ale i ostatním najevo, za jaké výkony či způsoby chování chválí. Tím všem naznačuje, jaké jsou žádoucí způsoby jednání na pracovišti.
Když ze šéfovské pozice někoho chválíte, měli byste vědět, že v ostatních to může vyvolat i určitou žárlivost či lítost, že nebyli pochváleni také oni. Proto je zvlášť důležité, aby šéf stále nechválil jen jedinou mladou atraktivní podřízenou nebo jen jednoho výborného pracovníka.
To po čase vede k tomu, že je ostatní přestanou mít rádi a začnou za tím hledat i mnohé jiné. Šéf by neměl také zapomenout čas od času pochválit i někoho, kdo jinak spíš "zlobí", ale právě se mu něco povedlo.
U takových lidí je veřejná pochvala dokonce účinnější, protože může vést ke kladné změně chování. A to i když to tak zpočátku nevypadá a pracovník se tváří jakoby nic. Pokud chcete někomu něco vytknout, je třeba dopředu myslet na případný nepříznivý dopad výtky.
Člověk se totiž může vždycky mýlit a byť se vše vysvětlí, má to velmi nepříjemné dopady na postiženého. I přes dvakrát či třikrát opakovanou nepříznivou zkušenost s člověkem, který jednal nevhodně, je proto lepší předpokládat, že jeho jednání nebylo úmyslné a není pro něj typické.
Tím, že s ním přitom pohovoříte mezi čtyřma očima, lépe "ošetříte" jeho důstojnost a určitě ho snadněji popostrčíte k jednání žádoucímu, než když dáte všem hned najevo, jaké má nedostatky. V prvním kole můžete výtky odlehčit humorem, jinak je dobré zůstat ve věcné rovině. Projednání mezi čtyřma očima se týká zejména prvních provinění. Pokud se nic nezmění, je na místě kritiku zveřejnit.
