Paní Tereza je učitelka na základní škole a před rokem zcela ztratila hlas. Naštěstí měla dobrého ošetřujícího lékaře - nebýt jeho, tak by přišla o spoustu peněz, které jsou, obzvlášť pro vážně nemocného člověka, nezbytné.
Paní Tereza totiž získala nemoc z povolání. Jako učitelka musela často nahlas mluvit, což se samozřejmě na jejích hlasivkách den ode dne pomalu podepisovalo, až po dvaceti letech náročné učitelské práce, při banální viróze, o hlas zcela přišla, a to definitivně. O nemoc z povolání jde proto, že je to nemoc, která vznikla v důsledku nepříznivého působení chemických, fyzikálních, biologických nebo jiných škodlivých vlivů (v případě paní Terezy zvýšené hlasové zátěže) a že tato nemoc je uvedená v seznamu nemocí z povolání. Najdete ho jako přílohu vyhlášky č. 290/1995 Sb.
Ne každá nemoc, která je v seznamu uvedena, je však vždy nemocí z povolání. Často nelze přesně posoudit, do jaké míry jde o nemoc z povolání a do jaké míry jde o normální nemoci s prací nesouvisící.
Onemocnění rakovinou plic může být způsobeno prací v nevhodných pracovních podmínkách, stejně jako silným kuřáctvím nemocného. V takových případech je pak nutné nechat zhotovit znalecký posudek, který určí, jedná-li se o nemoc z povolání, či nikoli.
Bez ohledu na to, jde-li o sporný případ či ne, nemoc z povolání nemůže jednoznačně určit běžný ošetřující lékař, ale musí tak učinit odborný lékař, který se pracovní medicínou zabývá profesionálně. V případě, že odborný lékař rozhodne, že o nemoc z povolání skutečně jde (nebo k takovému závěru dojde znalec, případně soudce v soudním sporu), pak zaměstnanci vzniká nárok na náhradu škody, která mu nemocí z povolání vznikla.
Zaměstnavatel, i když škodu nezavinil (například u paní Terezy), se nemůže povinnosti hradit škodu zprostit.
Zákon však připouští výjimky, například pokud by nemoc z povolání vznikla v důsledku opilosti zaměstnance nebo pokud zaměstnanec nejedná tak, jak bylo zaměstnavatelem doporučeno.
Pokud se zaměstnavatel odpovědnosti nezprostí, pak má povinnost hradit postiženému zaměstnanci ztrátu na výdělku, bolest a ztížení společenského uplatnění, účelně vynaložené náklady spojené s léčením a věcnou škodu.
Ne vždy má ale zaměstnanec nárok na úhradu všeho. Vždy platí, že se hradí jen taková škoda, která skutečně vznikla.
 |
PODNIKÁTE A HLEDÁTE INFORMACE pro vaše finance? Navštivte podnikani.idnes.cz |
