„Jakož veliké obtížnosti jsou strany úrokuov, kteříž v tomto královstvie se zachovávají, takže z desíti kop jednu kopu grošuov úroku berou… a protož to při tom zuostavujem, tak aby ze sta kop grošuov českých šest kop dáváno bylo…“
Lichva byla a je. Byla i v roce 1543, jak nám o ní starosvětsky promlouvá zápis z českého sněmu ze 30. dubna onoho roku. Až deset procent z půjčených prostředků dlužník věřiteli platit musel… Proto se stanovovala (jako už mnohokrát před tím) maximálně dovolená úroveň úrokových sazeb. Dovolený křesťanský úrok činil 6 % a „nekřesťanské“ chování se trestalo konfiskací majetku i smrtí. Kde je poptávka, je i nabídka a tak se zákaz nezákaz lichvářsky půjčovalo dál. Např. tak, že se úrok platil oficiálně ve stanovené výši a dlužník si navíc od lichváře zakoupil „hodnotný“ šperk…
Dějiny peněz by mohly být dějinami lichvy a naopak. Mění se jen letopočty a platidla. Podstata zůstává stejná. Mimochodem jeden z prvních úřadů zřízených za první Československé republiky byl Úřad pro potírání lichvy.
Lichva je jako nemoc, která daleko snáze postihne oslabený organismus. Je zcela přirozené, že oběti lichvy se rekrutují v největší míře právě z řad sociálně nejslabších jedinců a rodin. Laik by řekl, že podstatou a hlavním znakem lichvy je půjčka na vysoký úrok. Viděno dnešní optikou, kolik je vysoký úrok? Můžeme označit úrok 50 % jako vysoký? Ještě ne? A 100 %?
V roce 1997 Česká republika zažila menší měnovou krizi. Přibližně do půli května 1997 se pohybovaly krátkodobé úrokové sazby na úrovni 12 %, pak se však začaly zvedat. 22.5.1997 je oficiální jednodenní sazba, za kterou si toho dne půjčovaly banky české koruny, zafixována na úrovni neuvěřitelných 197,5 % p.a. Důvodem nebylo v tomto případě lichvářské chování bank vůči bankám, ale události spojené s devalvací české koruny.
Absolutní výše úroku spojeného s půjčkou peněz asi dost dobře nemůže být tím, co dělá lichvu lichvou. Můžeme mít názor na to, že nějaké úroky jsou lichvářské, nemravné, nepřiměřené apod. Půjčka poskytnutá za vysoký úrok však sama o sobě lichvou není.
 |
JAK SE STÁT INVESTOREM, VYDĚLAT A NEOPAKOVAT ZAČÁTEČNICKÉ CHYBY? Čtěte naše aktuální téma. |
Nenechte si zakrýt oči svou situací
Paní Helena Klinkovská si mohla užívat spokojené stáří. Namísto toho ji vzdor jejímu požehnanému věku 69 let odsoudil soud na 2,5 roku nepodmíněně za lichvu a související vydírání. Paní důchodkyně půjčovala jiným důchodcům, matkám v tísni a nezaměstnaným lidem na úrok 20 až 50 % na měsíc, jak zněla obžaloba. A jak zněl rozsudek, paní Klinkovská naplnila skutkovou podstatu trestného činu lichvy podle ustanovení §253 trestního zákona.
Co tedy dělá podle současného českého právního řádu lichvu lichvou?
„Kdo zneužívaje něčí tísně, nezkušenosti nebo rozumové slabosti nebo něčího rozrušení, dá sobě nebo jinému poskytnout nebo slíbit plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru, nebo kdo takovou pohledávku uplatní nebo v úmyslu uplatnit ji na sebe převede, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem.“ říká §253 odst. 1 trestního zákona. „Odnětím svobody na šest měsíců až pět let bude pachatel potrestán, získá-li činem uvedeným v odstavci 1 značný prospěch“, říká odst. 2 uvedeného paragrafu.
Přeloženo do češtiny, lichva je když:
- ten, kdo si půjčuje, je v tísni, je nezkušený, rozumově slabý či rozrušený
- ten, kdo peníze poskytuje, toho zneužije. Pozor, je důležité, že si je vědom stavu osoby, které prostředky poskytuje. Pachatelem trestného činu lichvy se může stát pouze ten, kdo jedná úmyslně a využívá stav tísně druhého!
- ten, kdo na druhém nehorázně vydělá. (Pikantní je, že zákon v tomto smyslu nemluví nutně o úrocích, ale hovoří obecně a dovolím si tvrdit, že každý z nás se setkal se situací, kdy jsme měli pocit, že nás druhý (ať už člověk nebo instituce) nehorázně obral).
Uvedené podmínky musejí nastat současně a navíc musí existovat souvislost mezí tím, že někdo vstupuje do nerovného smluvního vztahu a že je zároveň ve stavu tísně, rozrušenosti apod.
Oběť má šanci se bránit, musí ovšem chtít
Jedná-li se o lichvu, je jednání lichváře trestné a smlouvy uzavřené lichvářem jsou neplatné. Nejde-li o lichvu, jde o smluvní vztahy, které se sice mohou zdát jako nevýhodné, ale nelze dovozovat jejich neplatnost z titulu lichvy. Právníci vědí, že je možné takovou smlouvu zpochybňovat z titulu jednání v tísni, z titulu jejich odporování dobrým mravům apod. Každopádně je dobré vědět, že staneme-li se obětí lichváře, máme (aspoň teoreticky) v právním řádu České republiky jakés takés zastání.
Pravděpodobně drtivá většina lidí, kteří jsou oběťmi lichvářů, tuto záležitost neřeší tak, jak by si zasloužila. Člověk, který si půjčuje na lichvářský úrok (a je lhostejno, zda jde o zastavárenský úrok 4 % týdně, a nebo lichvářský úrok největší firmy zabývající se poskytování hotovostních úvěrů v Česku) pravděpodobně jen těžko bude řešit otázku legálnosti takového úroku ze strany svého věřitele. Jeho věřitel je jeho pomocník, přítel v těžké situaci a kdo by žaloval své přátele? Co když je budeme potřebovat hned příští týden, či za měsíc při splácení stávajících dluhů? Konzument drog také nebude udávat svého dealera. I lichvářské způsoby vytvářejí závislost. Přesto se ne každý smíří s tím, že jej lichvářské praktiky připraví nejen o peníze, ale třeba i o střechu nad hlavou.
Dlužník (říkejme mu pan Smutný) si půjčil od věřitele – lichváře ve dvou částkách celkem 540 000 a současně s tím svolil i k uzavření zástavního práva k jeho nemovitosti. Podmínky půjčky byly tvrdé i na poměry roku 2000, kdy úrok činil 5 % měsíčně (plus sjednání uvedeného zástavního práva). Pan Smutný si následně uvědomil, jak moc jsou pro něj uvedené podmínky nevýhodné a dožadoval se soudního prohlášení neplatnosti všech uvedených smluv o půjčce i o zřízení zástavního práva.
Soudy okresní, stejně jako krajský, se přiklonily k závěru, že všechny smlouvy jsou v pořádku a pan Smutný by měl platit úroky ve výši, ke které se zavázal (a mimochodem uložily panu Smutnému k úhradě náklady řízení v celkové výši 50 tis. Kč). Až teprve Nejvyšší soud zrušil předcházející rozsudky a vrátil celou věc opět k projednání okresnímu soudu. Skoro by to chtělo použít latinské Veritas Omnia Vincit, ale kolikrát pravda takto nezvítězí?
Musí to být? Pak myslete na prevenci
Každý se může dostat do situace, ve které se zdá vysokoúročená půjčka jako jediné řešení. Uvedené zákonné ustanovení a koneckonců i pokrok v posuzování těchto případů ze strany soudů ale dávají naději, že lichvář není tím, kdo je vždycky ve výhodě. Jakkoliv to může být zvláštní, sdělme svému lichváři (nejlépe v přítomnosti svědků, či jinak prokazatelně), jak jsme na tom špatně. Sdělme vymahači vyslanému naším lichvářem, že zaplatíme-li mu dohodnuté úroky, nezbude na životně důležité výdaje domácnosti.
Je to i naše jednání, co dělá z lichvářovy činnosti činnost trestnou! Každopádně máme šanci, že takové přijetí lichvářské půjčky není nic proti ničemu. Třeba pro takové muslimy jsou zatracení nejenom ti, kteří lichvu provozují, ale i ti kdo platí a nakonec i ti, kdož ji zaznamenávají a kdo jsou při tom svědky. Pouze ten, kdo svého dlužníka zbaví dluhu, půjde do (muslimského) ráje…
 |
Nevyznáte se v nabídce nových produktů bank či spořitelen? Čtěte - Vyplatí se? |
