Mnozí manažeři rádi hovoří o tom, jaké problémy jsou s dnešními mladými lidmi. To, co si prý dnes mladí dovolují, přesahuje všechny meze: "Představte si například, že oponují zástupci vedení, to musí být chyba ve výchově." Nebo: "Co to vůbec těch pět let studovala, když udělá v měsíční výsledovce dvě chyby?" Jindy vadí nezodpovědnost mladých absolventů či jejich neschopnost přizpůsobit své oblékání zvyklostem pracoviště: "Měl by jí někdo říci, jak se má oblékat do práce. My jsme slušná banka, a ne nějaký trampský klub." Na druhé straně jsou vedoucí, kteří si absolventy nemohou vynachválit. Oceňují jejich odborné vědomosti, které jsou čerstvější než to, co se rutinně využívá na pracovišti. Váží si jejich přímosti a otevřenosti v jednání. Všímají si vyššího osobního tempa i schopnosti bezprostředně a pružně řešit zdánlivě komplikované problémy. Pozitivně přijímají také jistou tvárnost, schopnost přizpůsobit se kultuře i pracovním nárokům, která je u starších zaměstnanců limitována. Absolventi škol dnes už také přicházejí na pracoviště většinou slušně jazykově vybaveni a dobře ovládají počítač. Problémy, se kterými se absolventi setkávají, jsou často podobné a souvisejí s rozdílným očekáváním absolventů a zaměstnavatele. Někteří učitelé studentům před skončením školy líčili, jací z nich budou neocenitelní odborníci, jaký o ně bude zájem, jak se o ně firmy budou prát. Úspěšní spolužáci se jim chlubili pěknými firemními auty a vysokým výdělkem. To se ovšem týká jen některých institucí, jen některých oborů a jen některých regionů. To, co platí v softwarové firmě, nemusí platit v nemocnici. Platy v Praze nebo v Mladé Boleslavi jsou u jiné než v Jeseníku nebo v Břeclavi. Očekávání absolventů nejsou splněna, cítí se podcenění. Navíc, pokud nemají dobře situované rodiče, dostávají se často do finanční krize. Zakládají rodinu, potřebují bydlet, zařídit si byt, chtěli by auto a nástupní plat může sotva tyto potřeby uspokojit. Cítí se pak frustrováni a neuspokojeni.
Často chybí praxe i zodpovědnost
Mnohý z absolventů školy předpokládá, že odborná školní příprava ho pro praxi dostatečně vybavila a jeho další úspěch a kariéra je pouze otázkou odborného rozvoje. Ve skutečnosti jde o řadu jiných věcí - manažerské dovednosti, zejména pak organizační a komunikační, schopnost a možnosti vniknout do "organizační politiky", vztahů v rámci organizace a pochopení různých zájmů. Nový pracovník má často vysoké pracovní tempo, ale řadu věcí odbývá. Jeho práce je nepřesná, ale on má dojem, že "to je tak dobré a tak už to stačí". Jindy zase nedodržuje termíny.. Ze školy byl zvyklý naučit se ke zkoušce na trojku, případně - pokud se nestačil připravit - odložit termín zkoušky, a nic se dohromady nestalo. Takové chování může mít pro něho v praxi dalekosáhlé důsledky - reklamaci výrobku či služby ze strany dodavatele, nedodržení termínu dodání nebo závažnou chybu ve finančních přehledech. Absolvent je nabit spoustou teoretických vědomostí ze školy, ale neumí si pořádně představit, jak to chodí v praxi. Někdy je školní teorie opravdu "někde v oblacích" a nový zaměstnanec neví, jak své znalosti přizpůsobit potřebám praxe. Škola ho vybavila spoustou informací o nových trendech v globální ekonomice, ale on si neví rady se zaúčtováním banální položky, na což mohou starší kolegové praktici s nižším vzděláním - reagovat posměšně.
Někdy je potřeba taktizovat
Mladý člověk dává najevo své pocity bezprostředně, tak jak je cítí. Nechápe, proč by se měl přetvařovat nebo taktizovat. Jeho dosavadní sociální zkušenost se omezuje především na styk se spolužáky a kamarády; pochází z generace, která vyrostla v demokratickém systému a je zvyklá řešit věci přímo a otevřeně. Takové jednání se může ostatním pracovníkům, kteří mají větší respekt k nadřízeným i zkušenosti se složitým obchodním vyjednáváním, zdát neomalené. Někdy si kolegové stěžují na nové pracovníky, že pouze pasivně plní úkoly, jsou nesamostatní, neumějí se rozhodovat. Nový člověk si však často netroufá prezentovat vlastní názory a prosazovat vlastní řešení zvlášť tam, kde je každá chyba tvrdě kritizována a odlišné názory zesměšňovány. Společnou příčinou popsaných problémů jsou rozdílné zkušenosti lidí z praxe a studentů ze škol. Zatímco první někdy očekávají, že absolvent je odborně zcela připravený a lidsky zralý spolupracovník, absolventi škol často sami předpokládají, že se naučili všemu, co je pro praktický život potřebné. Aby se absolventi správně adaptovali na svět práce a mohli podávat plný výkon, musí se přizpůsobit. Jejich nadřízení by je měli v tomto úsilí podporovat vytvářením tolerantního pracovního prostředí.
Autor je personální konzultant
Příště
Jak si po škole usnadnit nástup do zaměstnání
Často chybí praxe i zodpovědnost
Mnohý z absolventů školy předpokládá, že odborná školní příprava ho pro praxi dostatečně vybavila a jeho další úspěch a kariéra je pouze otázkou odborného rozvoje. Ve skutečnosti jde o řadu jiných věcí - manažerské dovednosti, zejména pak organizační a komunikační, schopnost a možnosti vniknout do "organizační politiky", vztahů v rámci organizace a pochopení různých zájmů. Nový pracovník má často vysoké pracovní tempo, ale řadu věcí odbývá. Jeho práce je nepřesná, ale on má dojem, že "to je tak dobré a tak už to stačí". Jindy zase nedodržuje termíny.. Ze školy byl zvyklý naučit se ke zkoušce na trojku, případně - pokud se nestačil připravit - odložit termín zkoušky, a nic se dohromady nestalo. Takové chování může mít pro něho v praxi dalekosáhlé důsledky - reklamaci výrobku či služby ze strany dodavatele, nedodržení termínu dodání nebo závažnou chybu ve finančních přehledech. Absolvent je nabit spoustou teoretických vědomostí ze školy, ale neumí si pořádně představit, jak to chodí v praxi. Někdy je školní teorie opravdu "někde v oblacích" a nový zaměstnanec neví, jak své znalosti přizpůsobit potřebám praxe. Škola ho vybavila spoustou informací o nových trendech v globální ekonomice, ale on si neví rady se zaúčtováním banální položky, na což mohou starší kolegové praktici s nižším vzděláním - reagovat posměšně.
Někdy je potřeba taktizovat
Mladý člověk dává najevo své pocity bezprostředně, tak jak je cítí. Nechápe, proč by se měl přetvařovat nebo taktizovat. Jeho dosavadní sociální zkušenost se omezuje především na styk se spolužáky a kamarády; pochází z generace, která vyrostla v demokratickém systému a je zvyklá řešit věci přímo a otevřeně. Takové jednání se může ostatním pracovníkům, kteří mají větší respekt k nadřízeným i zkušenosti se složitým obchodním vyjednáváním, zdát neomalené. Někdy si kolegové stěžují na nové pracovníky, že pouze pasivně plní úkoly, jsou nesamostatní, neumějí se rozhodovat. Nový člověk si však často netroufá prezentovat vlastní názory a prosazovat vlastní řešení zvlášť tam, kde je každá chyba tvrdě kritizována a odlišné názory zesměšňovány. Společnou příčinou popsaných problémů jsou rozdílné zkušenosti lidí z praxe a studentů ze škol. Zatímco první někdy očekávají, že absolvent je odborně zcela připravený a lidsky zralý spolupracovník, absolventi škol často sami předpokládají, že se naučili všemu, co je pro praktický život potřebné. Aby se absolventi správně adaptovali na svět práce a mohli podávat plný výkon, musí se přizpůsobit. Jejich nadřízení by je měli v tomto úsilí podporovat vytvářením tolerantního pracovního prostředí.
Autor je personální konzultant
Příště
Jak si po škole usnadnit nástup do zaměstnání
