Jsem už rok bez práce. Jsem vyučená prodavačka se zkouškami na vedoucí prodejny a a večerně jsem si udělala střední školu s maturitou. Zvládám uživatelsky PC, domluvím se německy a rusky. Donedávna jsem pracovala jako vedoucí prodejny. Mám zkušenosti, jsem zdravá, práce se nebojím, dovedu řídit i kolektiv, jsem ochotná se učit stále něčemu novému. Ale - absolvovala jsem snad 100 telefonních hovorů, zúčastnila se pohovorů, konkurzů. Někde stačilo říct jen věk a už mě nechtěli ani vidět - je mi 45 let. I když nemám už malé děti, jsem zdravá, přesto mám smůlu.
Jana Věrzeková, Praha
P.S. Na Janu Věrzekovou se po deseti měsících hledání práce usmálo štěstí. Měla by nastoupit jako vedoucí do obchodu s klenoty.
Názor odborníka:
Markéta Vacíková, ředitelka Ú řadu práce v Praze 8: "Překvapuje mě, že čtenářka hledala v Praze práci tak dlouho, když má praxi v obchodě. Obchod je jednou z mála oblastí, kde je po pracovnících stále poptávka a kdo vytrvá, místo v obchodě v Praze určitě najde. Nemusí to být hned ale místo vedoucího prodejny, i když s ním má uchazeč již zkušenosti. Malé obchody zanikají a ve velkých supermarketech má každý vedoucí na starosti rozsáhlý prodejní sektor, proto tam není tolik vedoucích potřeba. Radila bych slevit z požadavků a nastoupit na místo prodavačky s tím, že bych dál hledala místo vedoucí a zároveň se snažila na stávajícím pracovišti na ně prosadit.
Je mi 22 let a jsem bez druhý rok bez práce. Absolvoval jsem dvě střední školy, mám výuční list sladovníka a maturitu v oboru technologie zpracování mléka. Od skončení školy se mi nepodařilo najít žádné zaměstnání fakt, že jsem už dlouhou dobu bez práce je pro mě velmi skličující. Na mé žádosti o zaměstnání přichází stále stejná odpověď - děkujeme za zájem, místo nemůžeme nabídnout. Rád bych se dál vzdělával v oblasti počítačů, ale kursy jsou pro mě velmi drahé. Jediné, co mi bylo za celou dobu nabídnuto bylo podomní dealerství. Přesto se snažím neupadnout do letargie, stále píšu životopisy a kontaktuji podniky, které mají něco společného s mou kvalifikací. Někdy mám ale pocit, že má situace je těžko řešitelná.
Jan Mlčoch, Uničov
Názory odborníků
Markéta Vacíková, Úřad práce v Praze 8: "Příběh Jana Mlčocha je zcela čítankový. Potkává zejména absolventy škol, kteří mají úzkou specializaci. Když se někdo vyučí sladovníkem a není v blízkosti žádný pivovar s volným místem, má smůlu. Souvisí to s celou koncepcí učňovského školství, je podle mého názoru velmi úzce specializované a absolventi učebních oborů jsou málo flexibilní. Zanikají mlékárny i pivovary a to uplatnění Jana Mlčocha ještě ztěžuje. Když nemá možnost hledat místo ve větších městech, protože by ze svého platu absolventa pravděpodobně nedokázal uhradit byt a stravování, je pro něj situace těžká. Řešením by mohla být jeho rekvalifikace.
Bořivoj Bartoše, Úřad práce v Uničově: "Nezaměstnanost absolventů je v regionu vysoká, v takové situaci jako je Jan Mlčoch je jich mnoho. Rádi bychom mu umožnili rekvalifikaci, ale má to jeden háček musel by mít příslib některého zaměstnavatele, že ho po skončení kursu zaměstná. Rekvalifikační kursy stojí okolo osmi tisíc korun a my do nich nemůžeme zařadit uchazeče, o kterém jistě nevíme, že i přes absolvovanou rekvalifikaci nezůstane v evidenci úřadu práce.
- úterý 22. srpna 2000
