Člověk s dostatečnou sebedůvěrou je schopen prezentovat sám sebe přibližně takového, jaký doopravdy je. Nemá tendence nic předstírat ani zamlčovat, je schopen poctivě odhadnout, nač ještě stačí a co už by nezvládl. Nepotřebuje nalhávat nic sám sobě, tudíž je poměrně dobře čitelný i pro svého šéfa.
Jakákoli odchylka od tohoto ideálu padá na vrub obou zúčastněných stran - zaměstnance i jeho nadřízeného. Obvykle to prostě chodí tak, že jak se vnímáte vy sami, tak vás vnímá i váš šéf.
Pokud nejste dostatečně ohodnoceni, musíte vyvinout značné úsilí, abyste změnili svůj profil a přesvědčili nadřízené, že nejste outsider.
Máte na víc
Jak se stalo, že vám nadřízený dostatečně nevěří? Je možné, že vaše sebevědomí už v dřívější době někdo pošlapal; bývalý vedoucí, partner či kdysi rodiče. Naučili vás přizpůsobovat se svému okolí a přehnaně se starat o názory druhých. Vlastní postoj pro vás pomalu přestává být důležitý. První, co vás vždy napadne, je: „Co tomu řeknou lidi?“ Své práci sice rozumíte, ale protože tomu sami nevěříte, těžko o tom přesvědčíte někoho dalšího.
Pokud se tedy vašemu nadřízenému ještě nepodařilo zjistit, co umíte, musíte mu to sami pořádně předvést. Zapomeňte na přehnanou opatrnost, ba i skromnost. Naučte se být hrdí na své výsledky, neodmítejte slůvka chvály. Nebojte se sami poukázat na to, co se vám v poslední době povedlo. Stejně tak se třeba na poradě neostýchejte přednést novinku, zlepšení, které vás napadlo. „Sebepodceňování jde ruku v ruce s bázní, zbabělostí a nerozhodností,“ říká Martin Vosecký z personální a poradenské společnosti Catro. Tyto vlastnosti prostě musíte překonat.
Pozorně si všímejte, jak o sobě se šéfem mluvíte. Schováváte svá vyjádření za bezpečným slůvkem „my“? Říkáte: „My si s kolegy myslíme, že by bylo dobré rozšířit výrobu.“ Přitom jste inovaci sami nenápadně kolegům navrhli? Stůjte si tedy za svým a užívejte zájmeno „já“.
Každý normální šéf uvítá proměnu bojácného pracovníka v aktivní, sebevědomou osobnost. Pokud si myslíte, že váš současný nadřízený by proměnu neocenil, nebo se necítíte dostatečně silní na osobnostní změnu v kolektivu, který vás léta zná jinak, klidně si začněte hledat jiné místo.
Nepřežeňte to se sebechválou
Jako vždy, i tady platí „všeho s mírou“. Stejně jako láska k nenávisti má podceňování velmi blízko k opačnému extrému.
„Podceňování a přeceňování jsou jako dvě ošklivé sestry, bydlící na opačných koncích jedné vesnice,“ říká k tomu s nadsázkou Martin Vosecký z personální a poradenské firmy Catro. A dodává: „Na podcenění či přecenění může mít samozřejmě šéf svůj podíl, ale hodně k tomu přispíváte i vy sami.“ Nesmíte to tedy se zvyšováním své sebedůvěry přehnat.
Pokud se někdo prezentuje jako „neomylný borec“, nemůže pak žehrat, že dostal od vedení příliš náročný úkol. Možná si nadřízený jen testoval, nakolik je vaše pracovní gloriola oprávněná.
Uvědomte si také, že bez vysokých cílů by nebylo vysokých výkonů. Přehnané nároky nadřízených testují, kam až se dovedete vybičovat. „Správný šéf se snaží rozvíjet své lidi a často jim dává úkoly, které se jim zdají nad jejich síly. Přitom sleduje jejich výkon. Jednou se přirozeně dostanete na svůj vrcholek a dál to už nepůjde. Pak je asi dobré, když svoje ambice na nějakou dobu zkrotíte,“ upozorňuje Vosecký.
Nezdar vás paradoxně může povzbudit a navést na správnou cestu. Přiznejte sobě i šéfovi, že se ještě máte co učit. Nezahořkněte, nepřeceňujte význam jednoho neúspěchu. Věřte, že časem dostanete další, přiměřenější šanci, protože teď už vás nadřízený zná o něco lépe.
