Blíží se termín pro odevzdání daňového přiznání, řada podnikatelů si stěžuje, že formuláře jsou příliš složité. Ministerstvo financí kdysi slibovalo, že daňový formulář bude na jednu stranu. Je to vůbec reálné?
Ať už využíváte papírovou podobu formuláře, nebo vyplňujete daňová přiznání online, údajů, které je potřeba (ideálně správně) vyplnit, je toho stále poměrně dost.
Není ve finále až tak podstatné, zda bude subjekt vyplňovat 20, 30 nebo 40 kolonek, ale je důležité, aby bylo zcela zřejmé, co a kam se má konkrétně vyplnit. Otázkou k řešení tedy podle mého názoru není počet kolonek a rozsah formulářů, nýbrž jejich jednoznačnost a přehlednost. V tomto ohledu mají současné daňové formuláře nepochybně jisté rezervy.
Dlouhodobě se kritizuje nepoměr mezi daňovou zátěží zaměstnanců a podnikatelů. Bývalý ministr Jan Mládek dokonce kdysi podnikatele označil za parazity. Je pravda, že zaměstnanec na dani z příjmů odvede vyšší částky než například živnostník?
Výrok o parazitech sám exministr Mládek následně mírnil. Izolované srovnání zdanění zaměstnanců a živnostníků skutečně vyznívá spíše ve prospěch živnostníků, avšak se zrušením superhrubé mzdy se režimy lehce přiblížily. Ve prospěch podnikatelů vyznívá například existence tzv. výdajových paušálů, praxí často rezonuje skutečnost, že podnikatelé občas vykazují vyšší míru kreativity v rámci daňové optimalizace apod.
Na druhé straně je s podnikáním spjata řada výrazných rizik. Stejně tak závislá práce vykazuje jak výhody, tak nevýhody. Zrovna zde tedy bezezbytku platí, že nic není černobílé a pro objektivní srovnání je potřeba znát jak jednotlivé fragmenty určité činnosti, tak celek. Údaje vytržené z kontextu totiž mnohdy vzbuzují zcela neopodstatněné emoce.
Roman Vybíral (34)
|
Co si myslíte o paušální dani? Zlí jazykové tvrdí, že je vhodná jen pro OSVČ s minimálními náklady a paušálem 40 procent, například tedy pro osoby pracující na tzv. švarcsystém. Jaký je váš názor?
Myšlenka paušální daně není nikterak nová, již před účinností daňového balíčku byla odlišně upravena v podobě tzv. daně stanovené paušální částkou.
Nové pojetí paušální daně si kladlo za cíl podpořit činnost samostatně výdělečně činných osob jak přímo finančně, tedy ve formě úspory na daních a veřejných pojistných, tak nepřímo ve formě odbourání části administrativní zátěže. Mnohdy je to právě administrativní přebujelost, která působí jako významný demotivační faktor.
Pokud si určitý nástroj klade za cíl alespoň částečně podpořit oslabené podnikatelské prostředí, osobně jej vnímám pozitivně. Pokud jde o druhou část dotazu, je pravda, že paušální daň je výhodná jen pro určitou část samostatně výdělečně činných osob. Nedomnívám se však, že by bylo záměrem zákonodárce zvýhodnit právě osoby vykonávající svou činnost prostřednictvím švarcsystému.
Ministerstvo financí počítalo s tím, že se ke vstupu do paušálního režimu přihlásí 140 000 podnikatelů, podle posledních údajů je jich asi 60 000. Čím si vysvětlujete tak malý zájem?
Osobně jsem byl původně v odhadech ještě o něco málo skeptičtější. Hlavní příčina nižšího zájmu patrně spočívá v nastavení podmínek pro vstup do režimu paušální daně (např. nemožnost využití různých daňových výhod). Podnikatelé logicky porovnávají výhody a nevýhody standardního režimu s režimem paušální daně.
Případná finanční úspora pak může nasměrovat pomyslný jazýček na vahách. U některých podnikatelů mohla mít vliv určitá přirozená obava ze změny roky zaběhnutého režimu. Domnívám se, že ze strany ministerstva financí rovněž mohla být rovněž zvolena vhodnější informační kampaň. Důvodů bychom ale zřejmě našli více.
Každého asi nejvíce zajímá a „bolí“ daň z příjmů. Když to srovnáme s jinými státy EU, jsou daně z příjmů u nás vyšší, nebo nižší?
Na tuto otázku nelze jednoznačně odpovědět. Záleží, zda se bavíme o fyzických nebo právnických osobách, jiné je také srovnání zaměstnanců a podnikatelů, rovněž záleží na výši srovnávaných příjmů a na dalších konkrétních aspektech.
Mám-li však být alespoň částečně konkrétní, studie neprokazují, že by zdaňování příjmů v České republice nějak zásadně vybočovalo od pomyslné střední cesty definované režimy ostatních unijních států.
Pouze pro úplnost dodám, že daně z příjmů naopak často nejsou nejbolestivějším místem daňových subjektů. Například u nízkopříjmových osob jsou mnohdy daně z příjmů zcela zanedbatelné, ne-li nulové.
Nepřímé daně už ale dopadají na všechny, jsou promítnuty do ceny zboží.
Občané se často cítí nekomfortně při placení přímých daní, ale to, že například při natankování plné nádrže nebo při koupi krabičky cigaret tvoří v některých případech až nadpoloviční část ceny nepřímé daně (konkrétně DPH a spotřební daně), příliš nevnímají.
Řada lidí by asi byla poměrně překvapena, kdyby zjistila, kolik vlastně na nepřímých daních, které jsou takto přenášeny do cen, během jednoho roku zaplatí. Ostatně je to právě DPH, která je nejvýznamnějším daňovým zdrojem financování státního rozpočtu. Byť co do významu je na prvním místě pojistné na sociální zabezpečení, které je však možné s nadsázkou vnímat jako převlečenou daň.
Co daň z nemovitých věcí? Proč máme platit za vlastnictví něčeho, co jsme si koupili za své poctivě našetřené peníze?
Stejně tak by se mohl někdo pozastavit nad tím, proč má vlastně platit daň z příjmů. Nebo lépe, proč ještě donedávna musel při koupi nemovité věci platit daň z nabytí nemovitých věcí. V daních se nesnažme hledat logiku.
Právě daň z nemovitých věcí se však řadí k tradičním daním majetkového typu, které zná společnost již velmi dlouho. Nutno podotknout, že v České republice je daň z nemovitých věcí na relativně nízké úrovni. Tím, že výnos daně z nemovitých věcí směřuje do rozpočtů obcí, můžete tuto daň vnímat jako určitou formu příspěvku na chod dané obce.
Když tedy vezmeme celkové daňové zatížení občana České republiky, je vyšší nebo nižší než v okolních státech?
Srovnávání napříč státy je velmi obtížné i při zahrnutí jediné daně, natož při zahrnutí přímých i nepřímých daní, resp. také pojistného na sociální zabezpečení. Na základě dostupných odborných studií zabývajících se daňovou zátěží v rámci EU se dá shrnout, že celková daňová zátěž je v České republice na průměrné až lehce podprůměrné úrovni.
Před pár měsíci nabyl účinnosti tzv. daňový balíček. Jak jej hodnotíte, respektive kde vidíte pozitiva a kde negativa?
Pro větší komplexnost bych k daňovému balíčku rád přidružil také další novelizační předpisy z průběhu roku 2020. Tedy např. zákon zrušující daň z nabytí nemovitých věcí, novelu zákona o daních z příjmů zavádějící tzv. paušální daň, novely zákona o DPH, zákona o spotřebních daních a další.
Jakkoliv se mohou provedené změny jevit pozitivně, je potřeba si uvědomit jednak to, že značný vliv na znění daňových předpisů měla koronavirová pandemie, a dále to, že daňová soustava je velmi úzce propojena s politickou situací v zemi. Je tedy otázkou, jakou životnost budou zavedené novinky mít a co nastane po sněmovních volbách a po odeznění pandemie.
Jako konkrétní pozitiva daňových změn vnímám především zrušení superhrubé mzdy, změnu pojetí paušální daně, změny v oblasti daňových odpisů a podporu elektronizace správy daní. Naopak určitá negativa spatřuji v nedotažení některých opatření do konce a s tím související nevyužití většího novelizačního potenciálu. Na druhé straně je nutné objektivně říci, že se v současné době nová legislativa netvoří snadno.
