Minimální daňový základ
Většině podnikatelů již třetím rokem hrozí takzvaná minimální daň. Ale o minimální daň vlastně nejde, protože nikde není jednoznačně napsáno, kolik nejméně musí člověk státu zaplatit. Minimální je takzvaný daňový základ. Za rok 2006 je jeho výše stanovena na 112 950 korun. Tento základ si dále může podnikatel jako každý jiný snížit o nezdanitelné části daně a o odčitatelné položky. Třeba o zaplacené pojistné na životní pojištění, o hodnotu darů, které poskytl na charitu, a podobně.
Pak teprve počítá daň.
Kdyby podnikatel nemohl uplatnit žádné snížení daňového základu, vypočte si z toho „minimálního“ daň 13 548 korun. Pak odečte slevu na sebe jako na poplatníka (7200 korun) a vyjde mu, že má zaplatit 6348 korun. Pokud nemá dítě, na které by si uplatnil další slevu...
S minimální daní to však není tak jednoduché. Někdy je lepší nějaký výdaj v daňové evidenci neuplatnit a nebýt tím, na koho se minimální daňový základ vztahuje.
Například: jsou dva podnikatelé, oba mají neuplatněnou ztrátu z minulého roku. Jeden vydělá málo, vztahuje se na něho minimální daňový základ a ztrátu odečíst nesmí. Druhý vydělá jen o něco víc, ale tak, že ho minimální daňový základ nepostihne. V takovém případě loňskou ztrátu odečíst může.
Výsledkem je to, že nakonec zaplatí méně než první podnikatel. Je lepší mít základ daně 113 000 než 112 800 korun. Už proto, abyste mohli uplatnit takzvané společné zdanění manželů, které je podnikatelům s minimálním daňovým základem odepřeno.
Na někoho se minimální daňový základ nevztahuje nikdy, jsou to například:
■ důchodci včetně invalidních
■ studenti
■ podnikatelé, kteří v roce, za který přiznávají daň, zahájili svoji činnost nebo podnikají druhým rokem
■ podnikatelé, kteří ve zdaňovacím období činnost ukončili
■ ti, kterým náležel rodičovský příspěvek
■ lidé, kterým náležel příspěvek při péči o blízkou nebo jinou osobu
■ podnikatelé, kteří podávají daňové přiznání při prohlášení konkurzu a kteří do konce téhož zdaňovacího období neukončili podnikatelskou činnost
■ podnikatelé, kteří neměli příjmy vyšší než 15 000 korun. Ti se ostatně daňovému přiznání vyhnou úplně, protože nepřekročili hranici, při které ho musí podat.
DAŇOVÉ FORMULÁŘE ONLINE: STAHUJTE ZDEDaňová evidence
Dříve se říkalo jednoduché účetnictví. Daňoví poradci sice říkají, že na něm nevidí nic jednoduchého, porozumět se mu však dá. Na jedné straně podnikatel eviduje příjmy, na druhé výdaje. Vždy ví, kolik má k dispozici peněz, a nikdy by neměl být v záporných číslech.
Žádný paragraf zákona o daních z příjmů nehovoří o tom, jak přesně má taková daňová evidence vypadat. Musí z ní však být patrné, jaké jsou vaše příjmy a výdaje, evidovat musíte i doklady o majetku a závazcích. Příjmy, ze kterých budete platit
daň, je přitom třeba oddělovat od příjmů takzvaně nedaňových. Stejně tak výdaje na zajištění a udržení příjmů se musí oddělovat od výdajů, které základ daně neovlivní. V podstatě vám tedy na evidenci příjmů a výdajů bude stačit několik sloupců v běžném tabulkoém editoru.
Záleží na každém, jakou formu své daňové evidenci dá, zda pečlivě povede papírovou knihu, do které bude zapisovat informace
o příjmech a výdajích ručně, nebo zda využije moderní techniky, což je asi pravděpodobnější. A není třeba si ani kupovat speciální program pro vedení daňové evidence, celou ji můžete bez problému vést například v Excelu.
Alespoň jednou za rok ji však pro jistotu vytiskněte a založte do správného šanonu, doporučují daňoví poradci. Kdybyste totiž museli finančnímu úřadu prokazovat, na základě čeho jste vypočítali svou daň, bude to pohodlnější. Samozřejmě nelze pominout složku, do které budete ukládat takzvané prvotní doklady – paragony, příjmové a výdajové doklady a podobně. Každý doklad musí být jednoznačně přiřazen k jedné položce z daňové evidence, tak aby se třeba jeden paragon na nákup kancelářských potřeb neobjevoval v evidenci třikrát.
