Nájemníci bytů Karlovi platí měsíčně 6000 korun, v ceně je nájemné a zálohy na služby spojené s užíváním bytů – úklid, elektřina a voda ve společných prostorách. Nebytové prostory jsou dražší – měsíční nájemné se zálohami na služby je 25 000 korun. Roční příjem od nájemníků je tedy 732 000 korun, 336 000 z toho jsou zálohy na služby, zbytek 396 000 korun vlastní nájemné. U příjmů z pronájmu je přitom zdanitelným příjmem pouze nájemné. Zálohy na služby přijaté od nájemců a platby dodavatelům služeb nevstupují ani do zdanitelných příjmů, ani do výdajů daňově uznatelných. Karel pak musí každý rok služby vyúčtovat jednotlivým nájemcům a přeplatek jim vyplatit, či od nich naopak obdrží nedoplatek.
Karel má přitom s pronájmem nemovitosti i výdaje – údržbu domu a případné opravy. V minulém roce byly výdaje 40 000 korun. Karel během roku platí zálohy na daň z příjmů z pronájmu ve výši 16 000 korun čtvrtletně.
Kolik zaplatí:
Daň z příjmů
Karel uplatní výdaje ve výši 30 procent z příjmů. Musí přitom vést záznamy o příjmech a evidenci pohledávek vzniklých v souvislosti s pronájmem. Paušál použije proto, že skutečné výdaje spojené s pronájmem jsou nižší než paušální, a jemu se tak nevyplatí je evidovat je.
Karel vyplní Přílohu 2 daňového přiznání, kde v horní části vyčíslí příjmy i výdaje stanovené procentem z příjmů (30 procent) z pronájmu. Výdaje odečte od příjmů a rozdíl pak přenese do řádku 39 hlavní části daňového přiznání. Pak už klasicky počítá daň a uplatňuje slevu na poplatníka (7200 korun), vypočtenou daň 137 436 korun porovná se zálohami, které zaplatil sám i které za něj odvedl zaměstnavatel, a vyjde mu, že zbývá doplatit 5236 korun.
Protože Karlova daň přesáhla 130 000 korun, je povinen platit čtvrtletní zálohy ve výši jedné čtvrtiny vypočtené daně. Za Karla však jeho zaměstnavatel odvádí zálohy na daň a dílčí základ daně z jeho zaměstnání je vyšší než 15 procent, ale nižší než polovina z jeho celkového základu daně. Karel tedy může platit zálohy v poloviční výši, tj. 16 400 korun čtvrtletně.
Sociální pojištění
Karel má příjmy z pronájmu, tedy podle § 9 zákona o daních z příjmů. V tomto případě není třeba, aby z peněz od nájemníků platil sociální pojištění. O jeho zaměstnanecký příjem se postaral zaměstnavatel a pojistné za něj správě sociálního zabezpečení odvedl.
DAŇOVÉ FORMULÁŘE ONLINE: STAHUJTE ZDEZdravotní pojištění
Karel má příjmy z pronájmu, tedy podle § 9 zákona o dani z příjmů. V tomto případě není třeba, aby z peněz od nájemníků platil zdravotní pojištění, neboť jeho zaměstnavatel odvádí z jeho platu alespoň minimální pojistné.
Alternativa: Kdyby Karel evidoval a uplatňoval skutečné výdaje a ne paušální, mohl by tvořit rezervu. Podstata rezerv je v tom, že šetříte na budoucí opravu například domu, který pronajímáte. Opravu naplánujete například za deset let, v hodnotě milion korun – cenu opravy musí stanovit nezávislý odborník. Každý rok pak vytváříte rezervu ve výši 100 000 korun, které jsou výdajem daňově uznatelným (v daném roce z nich nebudete platit daň).
Je však třeba počítat s tím, že do dvou let po plánované době, kdy jste rezervu tvořili (tj. v uvedeném případě do 12 let od začátku tvorby rezervy), musíte provést plánovanou opravu. Náklady na ni nebudou daňově uznatelným výdajem až do výše milionu korun, na nějž byla rezerva tvořena. Když zaplatíte za opravu víc, zbytek peněz jako daňový výdaj použijete, naopak zaplatíte-li za opravu méně než milion korun, rozdíl musíte zdanit. Rezervu musíte zdanit i pokud do dvou let po skončení její tvorby nic neopravíte.
Rezervu lze vytvářet pouze na opravy, ne na technické zhodnocení (např. přestavba, modernizace), ba ani na opravy způsobené škodou či jinou nepředvídatelnou událostí.
