Mladý pomocný dělník Pavel pracuje v malé textilní továrně nedaleko svého bydliště v Moravskoslezském kraji. Aby se dostal včas na pracoviště, dělí se s kolegy o náklady při cestách rozpadajícím se autem. Každý měsíc si pak přinese domů obálku se 6720 korunami, čistou minimální mzdou. S penězi vyjde celkem bez problémů, ale žije s rodiči, kterým po dohodě nemusí nic přispívat. Kdyby o práci přišel, pobíral by podporu v nezaměstnanosti, která by v jeho případě činila výši životního minima 4420 korun.
Zdá se, že se mu práce přece jenom vyplatí. Mnoho jeho známých se mu však směje. Sami jsou hlášeni na úřadu práce, pobírají podporu a přitom si načerno přivydělají třeba i její dvojnásobek. Běžná praxe v mnoha částech Česka, kterou úřady stále nezvládají efektivně řešit. Fakt, že mnoha českým lidem se prostě nevyplatí pracovat, začíná však dělat starosti personalistům zahraničních společností, kteří shánějí síly do nově budovaných projektů. Například v nošovické továrně automobilky Hyundai, která má zahájit výrobu na začátku roku 2009, by měly pracovat tři tisíce lidí, v regionu pak díky práci dodavatelských firem může vniknout dalších až dvacet tisíc pracovních míst. I když byla v oblasti tento rok míra nezaměstnanosti okolo 14 procent, Evžen Tošenovský, hejtman Moravskoslezského kraje, přiznává v brožuře týkající se výstavby továrny, že „nevíme, kolik nezaměstnaných lidí je ochotno pracovat, popřípadě z okolních obcí za prací do Nošovic dojíždět“.
Minimální mzda na vahách
Ulehčit rozhodování lidem, kteří volí mezi prací za nízký plat a životem na sociálních dávkách, by mohl podle názoru odborů především větší rozdíl mezi minimální mzdou a životním minimem, který by lidi motivoval k práci. „Z našich poznatků vyplývá, že lidé, kteří se dlouhodobě spokojují se životním minimem a dalšími sociálními dávkami, jsou buď v regionu s bezvýchodnou nezaměstnaností, nebo takoví, kteří hledají cestu, jak si k dávkám různě přivydělat, zpravidla načerno,“ říká Jana Kašparová, mluvčí Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS).
Minimální mzda se letos v lednu zvýšila z loňských 7185 korun na 7570, v červenci pak na 7955 korun. Od ledna příštího roku pak ministerstvo práce a sociálních věcí navrhuje její zvýšení na 8200 korun. Odbory považují zvýšení za nedostatečné a argumentují kromě jiného tím, že Evropská sociální charta stanoví, aby nejnižší přijatelná mzda dosahovala výše 68 procent průměrné mzdy v národním hospodářství. V Česku je to nyní okolo 40 procent.
Hrozí větší nezaměstnanost?
K hlasitým odpůrcům zvyšování minimální mzdy patří Hospodářská komora České republiky, která požaduje její zmrazení minimálně po dobu jednoho roku. Podle jejího prezidenta Jaromíra Drábka nemá mít minimální mzda efekt sociální dávky. „Sociální dávky jsou záchrannou sítí, aby sociálně slabší a nezaměstnaní neupadli do bídy. Dnes však podporu v nezaměstnanosti a příslušné dávky dostane i ten, kdo se práce dobrovolně vzdá či odmítá nabízené pracovní místo. Argument, že minimální mzda je záležitostí několika málo procent zaměstnanců, kteří jsou díky ní chráněni před chudobou, je zcela mylný,“ tvrdí Jaromír Drábek.
Prognózy hospodářské komory týkající se situace po dalším zvýšení minimální mzdy počítají se snižováním počtu zaměstnanců v ekonomicky méně vyspělých oblastech Česka, zejména v textilním a zemědělském průmyslu. „Existují obory a regiony, kde je dnešní úroveň minimální mzdy již na hranici možností firem. Tyto firmy nemají příliš na výběr a nutně dojde k propouštění a omezování výroby,“ říká Drábek.
S jeho slovy však rezolutně nesouhlasí mluvčí ČMKOS Jana Kašparová: „Tvrzení o propouštění je známý každoroční evergreen některých podnikatelů. Nikdy se to nestalo. Podíváme-li se na statistiku několika let zpět, nikdy se po zvýšení minimální mzdy nezvýšila nezaměstnanost. Ani v jiných zemích nebyla tato přímá souvislost prokázána.“
Co se změní v r. 2007
Od ledna příštího roku se změní systém dávek sociální péče. Podle nového zákona se bude rozlišovat takzvané životní a existenční minimum. Zatímco životní minimum má sloužit k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb, existenční minimum je minimální hranice příjmů na úrovni umožňující přežití. Ani u jednoho minima se už nepočítá s náklady na bydlení, které bude mít na starosti jiný systém dávek. „Tyto zákony kladou podstatně větší důraz na snahu žadatelů zvýšit si příjem vlastním přičiněním, vyžadují jejich účast na veřejně prospěšných pracích či krátkodobých zaměstnáních.
 |
PODNIKÁTE A HLEDÁTE INFORMACE pro vaše finance? Navštivte podnikani.idnes.cz |
