Dědickou smlouvu přinesl do našeho právního řádu nový občanský zákoník v roce 2014. Úplnou novinkou ale není. Vlastně se tak jen navrátila možnost, která zde dříve (do roku 1950) existovala.
V současnosti tak má každý, kdo by chtěl o osudu svého majetku rozhodnout ještě za života, další možnost – sepsat dědickou smlouvu, která ‚přebije‘ jak dědění ze zákona, tak dědění podle závěti. Platná ovšem bude jen v případě, že bude uzavřena ve formě veřejné listiny, tedy notářského zápisu. Doma, byť třeba přede svědky, ji na rozdíl od závěti sepsat nelze.
Dědictví bez překvapení
A je zde ještě jeden zásadní rozdíl. Zatímco závěť je jednostranným počinem, dědická smlouva je dvoustranným právním jednáním. „Je to vlastně standardní smlouva sepsaná mezi dvěma či více stranami,“ vysvětluje Radim Neubauer, notář a prezident Notářské komory ČR. „Zůstavitel se dohodne s další osobou, že ji povolá za svého dědice a určí mu podíl na pozůstalosti.“
Zvláštním typem dědické smlouvy je dědická smlouva uzavřená mezi manžely nebo mezi snoubenci pro případ vzniku manželství, ve které se manželé nebo snoubenci navzájem povolávají za dědice (nebo odkazovníky). Obdobně mohou uzavřít takovou smlouvu i registrovaní partneři.
Pro dědice tak v případě sjednání dědické smlouvy není nabytí majetku žádným překvapením, o situaci ví a je-li to dohodnuto, může za života zůstavitele od smlouvy odstoupit.
To, že s někým takovou smlouvu uzavřete, vás ovšem nijak neomezuje. Zůstavitel totiž s majetkem, který je předmětem dědické smlouvy, může dál za svého života nakládat.
Co si lze ve smlouvě dohodnout
Předmětem dědické smlouvy může být vše, co je způsobilé přejít na dědice jako dědictví. Mohou zde být i podmínky, obdobně jako například u závěti. Dokonce nemusí být dědická smlouva bezúplatná.
Jinými slovy, dědic si může zaplatit za to, že se stane dědicem. „Zní to zvláštně, ale zůstavitel může potřebovat péči a na tuto chce získat prostředky, nechce se však veškerého majetku vzdát a bude dostávat určitou sumu od smluvního dědice postupně,“ vysvětluje Neubauer.
Může se jednat například o situaci, kdy 75 letá žena bydlí ve velkém domě, ale nemá dost peněz na financování jeho provozu a nezbytných oprav. V dědické smlouvě se tak může dohodnout třeba s vnukem, že dům bude po její smrti jeho. Vnuk jí ale za to bude vyplácet měsíční rentu do konce jejího života.
V dědické smlouvě je také možné se dědictví zřeknout. To může nastat třeba tehdy, když zůstavitel bude mít jedinou dceru. Nechce však, aby dědila ona, ale aby dědici byla rovnou vnoučata. Pak u notáře sepíší dědickou smlouvu, kde vnoučata přijmou majetek, a dcera se dědického práva zřekne. Za života však zůstavitel může s majetkem volně nakládat.
Jak si může smluvní dědic majetek bránit
Smluvní dědic má zákonem přiznané právo se bránit v případech, kdy by o své budoucí dědictví mohl přijít. Může se tedy dovolat neúčinnosti určitých druhů právních jednání zůstavitele. „A to takových právních jednání, kterými se pořizuje pro případ smrti, tedy například závěti nebo další dědické smlouvy, pokud nejsou slučitelná s dříve uzavřenou dědickou smlouvou,“ popisuje Radim Neubauer.
Obdobné omezení platí i pro darovací smlouvu, pokud by byla s dědickou smlouvou neslučitelná. Tedy třeba v případě, že by poskytnutí daru zmařilo ujednání v dědické smlouvě a smluvní dědic by pak neměl co dědit.
Smlouvou nelze rozdat všechen majetek
Jeden nedostatek ovšem dědická smlouva přece jenom má. Nelze ji totiž pořídit o celé pozůstalosti. Čtvrtina pozůstalosti musí zůstat volná. Ta se pak bude rozdělovat podle závěti nebo podle zákonné dědické posloupnosti. Pokud byste tedy chtěli zanechat smluvnímu dědici i tuto čtvrtinu, můžete tak učinit závětí.
„Toto je bohužel důvod, proč smlouva není v praxi příliš často uzavírána,“ konstatuje Neubauer. Úprava obsažená v občanském zákoníku podle něj vyžaduje v této části novelizaci. Jinak smlouvu činí velmi nejistou, právě proto, že není zřejmé, zda v době smrti skutečně zůstane jedna čtvrtina majetku volná.
Navíc je třeba pamatovat na to, že ani v případě uzavření dědické smlouvy nesmíte z dědictví vyloučit tzv. neopomenutelné dědice. Tedy vaše děti, případně jejich potomky. Neopomenutelný dědic musí svůj povinný díl pozůstalosti dostat vždy. Respektive nemusí pouze tehdy, když jste ho vydědili.
Jak dědickou smlouvu zrušit či změnit
Naopak určitou výhodou je, že dědickou smlouvu, jakožto dvoustranné právní jednání, nemůže zůstavitel jednostranně odvolat či zrušit. To dává smluvním dědicům vyšší (nikoli však stoprocentní) jistotu, že se skutečně jednou stanou dědici podle smlouvy.
Dědickou smlouvu lze zrušit opět jen dvoustranným právním jednáním smluvních stran, a to buď zrušením bez dalšího, nebo sepsáním nové dědické smlouvy. Z důvodu právní jistoty by se tak opět mělo stát formou veřejné listiny, tedy notářského zápisu.
Smlouva je vedená v evidenci
Originál notářského zápisu, tedy v tomto případě dědická smlouva, zůstává u notáře, který ji sepsal. Notář ji ale zapíše do evidence, kterou vede Notářská komora. Tato evidence není veřejná.
V případě smrti pak notář, kterému soud přidělí vyřízení pozůstalosti, provede šetření v evidenci pořízení pro případ smrti. Tam jsou evidované závěti a jiná pořízení pro případ smrti (dědické smlouvy, listiny o vydědění) sepsané notářem nebo u notáře uložené.
Existuje-li dědická smlouva, je do pozůstalostního řízení zařazena. Řízení je dále obdobné jako každé jiné pozůstalostní řízení. Jen dědic není určen zákonem či závětí, ale smlouvou. „Uzavřením dědické smlouvy se tedy nelze vyhnout pozůstalostnímu řízení, dochází však k určení dědice, kterého není ze strany zůstavitele jednoduché změnit, jako je tomu u závěti,“ dodává Radim Neubauer.