Jinými slovy - až v 90 procentech našich firem se v práci „pracuje“ zřejmě jen tak pro dobrý pocit. Samozřejmě, že si to žádný zaměstnavatel nemyslí a ani to nepřizná!
Čím však je takové pracoviště charakteristické? Na výsledky práce se nikdo příliš nesoustředí. Ani šéfové, ani zaměstnanci. Vykonáno? Dobře. A jak? K tomu se už nikdo nevrací. A tak většina lidí pracovní dobu tráví způsobem, který jim ze zaměstnání dovolí odejít včas a s alespoň malým zadostiučiněním. Je to, jako by hráli fotbal nebo squash jen tak - ne na body, ale pro dobrý pocit. Hráči hrají, jak jim to vyhovuje, nikam nepospíchají. Občas se v půlce hry zastaví, aby si řekli vtip, který někoho právě napadl. Na hru se příliš nesoustředí, hlavou jim lítá spousta myšlenek, a když je nějaká napadne, jednoduše se zastaví a podělí se o ni s ostatními.
 |
I zaměstnancům je třeba oznámit průběžné výsledky jejich snažení, tak jak je to běžné ve sportu, kde k tabuli výsledků upínají svůj zrak během zápasu nejen hráči, ale hlavně fanoušci (= třeba zákazníci). Na začátku zápasu (při nástupu do zaměstnání, na začátku roku, měsíce nebo týdne) je třeba s každým členem týmu vyjasnit, kde je branka a kolik gólů potřebuje vsítit, abychom jako manšaft získali medaili. V průběhu potom každý potřebujeme tabuli výsledků, na které průběžně uvidíme své skóre (kolik prodáno, vyrobeno, obslouženo...?). Po zápase (na konci roku, měsíce, týdne) je třeba podtrhnout, sečíst, oslavit vítězství a poučit se z chyb.
Ti nejlepší šéfové firemních týmů od sportovců už dávno převzali tento základní princip. Vědí totiž, že lidé hrají/pracují jinak, když vědí, jaké je skóre.
