Investoři si se zájmem prohlížejí umyvadlo zblízka, koutky jim však padají v okamžiku, kdy zjistí, že výrobek s dekorem dřeva, je ve skutečnosti z plastu. Příliš je zatím nepřesvědčí ani Pavla, která ukazuje celý vzorník dalších možných variant.
Náladu investorům nezvedá ani výše požadované investice, kterou se dozvědí až po rýpnutí Michaela Rostocka. Ivo s přítelkyní si přišli pro 2 140 000 korun za 50procentní podíl ve firmě.
Johna Vanharu zajímá, co všechno už vyrobili případně prodali a dozvídá se, že zatím neprodali nic. Mají totiž jen tenhle jeden lavor, prodávat chtějí až budou mít ucelenou řadu. Chtějí sortiment rozšířit o další umyvadla, dvojumyvadla, vany a sprchové kouty. Právě na dovybavení výroby chtějí použít peníze od investorů.
"A až vyrobíte, tak co dál?" zajímá Michala Hanuse. "Tak musíme prodávat," odpovídá stručně Ivo. "A jak budete prodávat?" nedá se investor a dozvídá se, že dvojice chce své výrobky dostat do specializovaných prodejen a koupelnových studií. "Určitě se s tím musí jít na bytové architekty a já nevím, jako jsou výstavy v Praze, na ForArch, a tak. Lidi to musí vidět," sype ze sebe Ivo a dodává, že se pídil na internetových diskuzích a prý by lidé měli o dřevěnou koupelnu zájem.
Bude to vůbec někdo chtít?
"Ti lidé tam chtějí dřevěnou, nebo plastovou koupelnu?" ptá se trochu jedovatě John. "Diskutují o tom, mít ji jakoby ve stylu dřeva," nenechá se zviklat Ivo a dodává, že stejně dnes všechno, co vypadá jako dřevo, je plastové.
Co je Den DČtvrtá řada pořadu Den D má opět 13 dílů a uchazeči si v ní mohou říct pěti investorům o částku od 200 tisíc do 3 milionů korun. Investoři pak do jejich nápadů mohou, ale nemusejí investovat. Částka, o kterou si uchazeč řekne, je neměnná, ale o podílu investorů se dá smlouvat. Investoři totiž vkládají do projektů své vlastní peníze. Pravidla najdete zde. |
"Myslíte si, že lidé chtějí domů něco z plastu? Když do toho spadne něco těžkého, tak se to rozbije," přidává se k nedůvěře Johna i Michael Rostock. Ivo je však přesvědčený, že plast vydrží více než keramika. Podle něj se určitě najde skupina lidí, kteří mít zájem budou.
Své tvrzení dokládá i průzkumem, který si udělali na jedné výstavě. Z 250 dotázaných lidí jim prý 82 procent odpovědělo, že by takový výrobek domů chtěli.
Je to příliš drahé
"To znamená, že nějakých 240 lidí vám řeklo ano. A řekli vám i cenu, za kterou by si to koupili?" spočítal Michal Hanus a dostává se konečně i k tomu, za kolik by dvojice umyvadlo nabídla. Cena zajímá i ostatní.
Všichni jsou pak překvapeni, že Ivo s Pavlou chtějí takovéhle umyvadlo prodávat za 16 tisíc korun, když výrobní náklady jsou necelé dva tisíce. "To je moc drahé," zazní unisono od investorů a vrtá jim hlavou, proč Ivo nic neprodal, když byli zákazníci ochotni zaplatit. S takovou marží by si přece musel brzy na další rozšíření výroby vydělat.
Na přehled investorů se podívejte zde |
"Pane Ivo, co je za vámi? Co tedy dneska máte kromě jednoho lavoru?" zkouší ještě vykřesat investorskou jiskru Michael Rostock. "Já nevím, co chcete slyšet. Dvacet let podnikám, dvacet let se držím na trhu," odpovídá Ivo. Jenže taková odpověď zkušeného investora neuspokojí. Je totiž přesvědčen, že ten, kdo dvacet let podniká, by si dva miliony měl být schopný vydělat sám.
Nelíbí se nám to, domů bychom to nechtěli, loučí se investoři
"Já vím, že můžou mít lidi různý vkus, ale mně to přijde hrozné, nelíbí se mi to. A jestli jde o to, že lidi chtějí mít něco, na co nemají peníze, a chtějí mít jakoby nějaký luxus, tak já bych si radši koupila bílé umyvadlo a dala bych si tam nějaké doplňky," vysvětluje svůj nezájem jako první Margareta Křížová. Plastové umyvadlo se nelíbí ani Petře.
"Kdybych do toho chtěl investovat, musel byste mě přesvědčit čísly. Že už prodáváte, že prostě máte zisk. A pak bych se nad tím mohl zamyslet a říct si – tak možná je to dobrý byznys, i když mně se to osobně nelíbí. Ale tady není ani jedno," končí John Vanhara.
Z celé prezentace jsou velmi rozpačití i oba Michalové. Dovedou si představit takovéto výrobky třeba do jachet či stravovacích zařízení, rozhodně ne však domů. Jenže oslovit výrobce člunů Ivo s Pavlou ani nenapadlo.
Nicméně přeci jen neodcházejí z doupěte s prázdnou. "Podle mě jste přišli za investorem strašně brzo. Zkuste to dotáhnout. Věřím tomu, že třeba ty lodě by s takovýmto plastem vypadaly líp, než s tím bílým divným laminátem, se kterým se dneska ty vnitřky vyrábí. Zkuste to domyslet," dostávají radu na rozloučenou od Michala Hanuse.
- M-INVESTICE - Martin Šorm, 300 tisíc korun za 20 procent
- UMYVADLO - Ivo Tupý, Pavla Bušková, 2 140 000 korun za 50 procent
- SPEAKEONLINE - Jaroslav Holeček, 400 tisíc za 35 procent
- BRIKETY - Ivan Sloboda, 2,5 milionu korun za 10 procent
- HUMANIC HOUSE - Michal a Lubomír Galbaví, 990 tisíc za 20 procent
