Vymezení dne nástupu do zaměstnání je velice důležité a musí být obsaženo v každé pracovní smlouvě. Dnem, který je sjednán v pracovní smlouvě jako den nástupu do práce, vzniká pracovní poměr, a tedy i všechna práva a povinnosti, které z něj pro oba účastníky vyplývají. Den nástupu do práce může být v pracovní smlouvě sjednán uvedením konkrétního kalendářního dne, což je nejobvyklejší způsob, nebo jakýmkoliv jiným vhodným nezpochybnitelným způsobem (například patnáctý den po ukončení studia). Jako den nástupu může být sjednána také sobota, neděle nebo svátek.
Den nástupu do práce nemusí být shodný se dnem uzavření pracovní smlouvy; v pracovní smlouvě lze sjednat nástup do práce v kterýkoliv den po jejím uzavření. Oba účastníci pracovního poměru si tak mohou dopředu zajistit vznik pracovního poměru k dohodnutému dni, od kterého bude zaměstnanec moci začít s výkonem práce pro zaměstnavatele (například vzhledem k ukončení přípravy na povolání nebo vzhledem k termínu skončení dosavadního pracovního poměru). Jako den nástupu do práce však nesmí být sjednán den, který by předcházel dni, kdy budoucí (mladistvý) zaměstnanec ukončí povinnou školní docházku.
Ke vzniku pracovního poměru v některých případech dojde, i když zaměstnanec v tento den do práce nenastoupil třeba proto, že to byl den, který u zaměstnavatele není dnem pracovním, nebo zaměstnanci bránila překážka v práci, například pracovní neschopnost. Pokud zaměstnanci v nástupu bránila překážka v práci, je povinen o ní uvědomit zaměstnavatele. Jestliže zaměstnanec ve sjednaný den nenastoupí do práce, aniž mu v tom brání překážka v práci, nebo do týdne neuvědomí zaměstnavatele o této překážce, může zaměstnavatel od pracovní smlouvy odstoupit. Zaměstnavatel může od pracovní smlouvy odstoupit jen v případě, pokud zaměstnanec nenastoupil do práce.
 |
Chystáte se kolegovi, nebo dokonce šéfovi říct něco pěkně od plic? Jak na to? Čtěte ZDE. |
