Najít odpovědi se podažilo švédské psycholožce Agnetě Sandström. Nejprve je nutné odlišit psychickou poruchu od normální špatné nálady a demotivace. Jednoduše řečeno, pokud máte "blbou" náladu a je vám smutno z toho, co kolem sebe vidíte, jste nejspíš v pořádku. Okolní svět je nasycen informacemi a ty negativní prostě hrají prim.
Zaměřte se na pozitivní věci. Jděte třeba do lesa
Pokud se chcete z negativní nálady dostat, stačí většinou zaměřit pozornost na pozitivní věci. Vypněte zprávy, jděte do lesa, hrajte si s dětmi nebo se pomazlete se svým psem. Nálada se vám zlepší. Jestli ne, může to být signál závažnějšího problému.
Deprese je strašákem budoucnosti. Často citovaná zpráva Světové zdravotnické organizace uvádí, že v roce 2020 bude deprese ve vyspělých státech druhým nejčastějším důvodem invalidity. Na rostoucích číslech se ovšem podepisuje také nesprávné zařazení syndromu vyhoření, který jako deprese vypadá, ale má jiné příčiny a především rozdílnou účinnou léčbu. Ale jak rozpoznat obě diagnózy? Smutný, vyčerpaný a neschopný činnosti je člověk v obou případech.
Jako když v běhu přepálíte tempo
Agneta Sandström ve svém výzkumu srovnávala tři skupiny žen: zdravé, depresivní a prokazatelně vyhořelé. A skutečně se jí podařilo najít některé měřitelné rozdíly.
Například depresivní pacientky popisovaly, že se budí časně ráno a už neusnou. Ženy se syndromem vyhoření spíše nemohly dlouho usnout. Samozřejmě obě skupiny vstávaly nevyspalé a unavené. Měly také problémy se soustředěním a zapamatováním si detailů. Ovšem u vyhořelých to bylo spojeno s celkovou nižší aktivitou mozku. Jako když zapnete televizi na "stand by" režim, mozek se prostě částečně vypne.
Oproti depresi je vyhoření vždy spojeno se způsobem vaší práce. Dlouhodobé přetěžování a stres mají kumulativní charakter. Malé stresy se během dne ukládají a sčítají. Protože je snadno potlačíte, moc vás netrápí. Jenže vyhoření se nejprve projevuje hostilitou (agresivním chováním) k druhým. A protože se hádáte a vztekáte, přibývá stresu. Nakonec se tento stav překlopí do skutečného vyhoření, které se podobá depresi.
Švédská psycholožka proces připodobňuje svalové zátěži. Představte si třeba běh. Znáte to, když přepálíte tempo? Nejprve vám to jde, pak se dostaví menší bolesti, kterou překonáte, nakonec se zhroutíte a neuděláte už ani krok. Kolem vás pak běží ti šikovnější, kteří si uměli rozvrhnout síly. Problém není v tom, že dostáváte denní dávku malých stresů, ale v tom, že mozku nedáte čas na zotavenou. Chvilka u dobrého čaje, milá SMS zpráva pro partnera, pětiminutové posezení na sluníčku. Není to nic světoborného, ale je to účinnější než tableta na povzbuzení zapitá energetickým nápojem.
