Desítky procent bez rizika: jak na to

Před tím, než se rozhodnete svoje peníze co nejvýhodněji zhodnotit, měli byste se rozhodnout, jak bude vypadat vaše portfolio. Někdo chce dosahovat vysokých výnosů a je ochoten akceptovat vyšší riziko, někdo dá raději peníze do zajištěných produktů a neorientuje se na dosahování výnosů za každou cenu. Kterým typem investora jste vy?

Základem investice je potřeba diverzifikace bez ohledu na to, jaký má investor vztah k riziku. Je lhostejné, zda chcete investovat jen do akcií, protože víte, že akcie dlouhodobě poskytují atraktivní výnosy. Nebo chcete mít určitou jistotu a větší část peněz vložíte do instrumentů s pevným výnosem, které vám po určitém čase zajistí předem daný výnos.

Je tedy zřejmé že ten, kdo si chce vytvořit vlastní investiční portfolio, se nevyhne rozložení rizika. Riziko lze diverzifikovat vložením prostředků do různých typů investic (například akcií, dluhopisů, nebo pokladničních poukázek). Rozmělnit riziko můžeme i v rámci jednoho druhu investice, například tím, že namísto jednoho podniku koupíme menší podíly akcií deseti, nebo patnácti firem.

Důležitou podmínkou diverzifikace je dosažení minimální korelace jednotlivých složek portfolia (korelace je ukazatel míry, s jakou se pohyby veličin navzájem ovlivňují). Při investici do různých druhů aktiv je tato podmínka většinou zajištěna. U jednotlivých druhů tohoto efektu můžeme dosahovat tím, že bude portfolio obsahovat kupříkladu akcie podniků různých odvětví (tím diverzifikujeme rizika plynoucí z chování jednotlivých odvětví), nebo investujeme do akcií různých zemí, a zmenšíme měnové riziko.

Diverzifikace se tedy jeví jako velice prospěšná činnost, ale i ona má své meze. Na jedné straně se totiž snižuje riziko, na straně druhé se ale může snižovat i výnos. Široká diverzifikace tak způsobuje hromadění špatných titulů na úkor dobrých a výnosných. Místo toho, abychom se soustředili na několik známých produktů, o kterých máme dostatek informací, rozšiřujeme svoje portfolio o další neznámé tituly. Problémem je, že člověk je schopen porozumět a zvládnout jen omezený počet titulů a nezáleží na tom, o jaký investiční produkt jde.

Pokud se přikloníme k názoru, že diverzifikovat je pro nás výhodné, zbývá už jen určit, do čeho investovat a v jakém poměru. Možností a druhů aktiv je spousta a každá z nich nabízí jiný poměr rizika a výnosu. Vybere si tedy každý, kdo neví co s penězi prodělávajícími na běžném účtu. Podle stupně rizika můžeme prostředky rozdělit do několika skupin od nejrizikovějších až po relativně nejbezpečnější.

Investoři by měli při sestavování svého portfolia kromě míry rizika dbát také na investiční horizont a likviditu jednotlivých aktiv obsažených v portfoliu. S investičním

Vyděláte tím, že půjčíte bance? Čtěte ZDE

horizontem je totiž spojena vázanost některých aktiv. Ta s sebou nese poplatky, respektive penále za nedodržení stanovených podmínek, nebo doby, na kterou je konkrétní instrument zkonstruován.

Investoři s velmi malou averzí vůči riziku a naopak velkou touhou po dosahování zajímavých výnosů by měli do svého portfolia zahrnout především akcie. Přestože se výnosy akcií vyznačují výraznou volatilitou a investice do nich často představuje vysoké riziko krátkodobých ztrát, z dlouhodobého hlediska jsou tyto výnosy výrazně stabilnější i v porovnání s relativně bezpečnějšími aktivy. Akcie jsou tedy velmi vhodnou třídou aktiv pro dlouhodobé investory, jejichž cílem je především růst hodnoty jejich portfolia. V souvislosti s tím lze tvrdit, že čím delší je investiční horizont investora, tím více akcií by jeho portfolio mělo obsahovat. V každém portfoliu by samozřejmě měly být obsaženy i méně rizikové cenné papíry jako jsou dluhopisy nebo pokladniční poukázky, které slouží k udržení reálné hodnoty portfolia a mají kratší investiční horizont.

Investor se střední tolerancí k riziku by měl vlastnit portfolio s podílem rizikových aktiv ve výši maximálně 40 %. Největší podíl by pak měly tvořit cenné papíry s pevným výnosem, jako jsou například státní dluhopisy nebo vysoce likvidní dluhopisy firem s dobrým ratingem. Větší prostor by také měly dostat bezpečné formy investic a zapomínat bychom neměli ani na hotovost ve formě střednědobých termínovaných vkladů. Poměr jednotlivých aktiv by se měl, podobně jako v předchozím případě, měnit v závislosti na zamýšleném investičním horizontu: čím kratší, tím menší zastoupení instrumentů s vysokou mírou rizika.

Konzervativní investor
Investiční horizont	Bankovní depozita	Peněžní trh	Dluhopisy	Akcie
dlouhý	10%	10%	70%	10%
krátký	40%	40%	20%	0
Agresivní investor
Investiční horizont	Bankovní depozita	Peněžní trh	Dluhopisy	Akcie
dlouhý	0	0	25%	75%
krátký	0	30%	50%	20%

Zdroj: Fincentrum

Třetí skupinou investorů jsou konzervativní střadatelé, kteří mají velkou averzi vůči riziku. Podle toho také vypadá složení jejich portfolia. Největší podíl v něm tvoří zajištěné investice, jako jsou strukturované dluhopisy, hypoteční zástavní listy, popřípadě zajištěné fondy a dále hotovostní depozita. Zajištěné investice pak samozřejmě mohou být doplněné rizikovějšími aktivy, které v portfoliu plní funkci růstových aktiv. Jejich podíl by se však měl pohybovat pod hranicí deseti procent.

Jednou z nevýhod některých bezpečnějších forem investic je díky objemu

Chcete vědět, které fondy vám určitě vydělají? Přečtěte si náš článek

jednotlivých transakcí a dalším charakteristikám jejich nedostupnost pro běžného investora. Řešením může být investice do podílových fondů, které jsou orientovány na tyto instrumenty. Podílové fondy sice nabízejí možnosti také pro rizikovější investory, kterým tak ulehčují nutnost diverzifikace, negativem je však to, že investor již neovlivňuje výběr aktiv, do kterých chce prostředky investovat.

Přes skutečnost, že domácí kapitálový trh je i po patnácti letech své existence stále nerozvinutý a neefektivní, je možností a nabídek k investování v České republice dostatek. Z produktů a instrumentů by si měl vybrat investor s každým rizikovým profilem.

Do které skupiny investorů patříte vy? Máte rádi riziko, nebo preferujete jistotu? Těšíme se na vaše podnětné názory.