V Zákoníku práce je přesně vymezeno, jaká diskriminace je v pracovněprávních vztazích zakázána. Jde o diskriminaci zaměstnanců z důvodu rasy, barvy pleti, pohlaví, sexuální orientace, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, členství nebo činnosti v politických stranách nebo politických hnutích, odborových organizacích a jiných sdruženích, národnosti, etnického nebo sociálního původu, majetku, rodu, zdravotního stavu, věku, manželského a rodinného stavu nebo povinnosti k rodině. Je rovněž zakázáno i takové jednání zaměstnavatele, které diskriminuje i ve svých důsledcích.
Za diskriminaci se nepovažují případy, které stanoví zákoník práce nebo zvláštní právní předpisy anebo kdy je pro to věcný důvod spočívající v povaze práce, kterou zaměstnanec vykonává a který je pro výkon této práce nezbytný.
Z toho plyne, že pokud by důvodem pro přiznání menší odměny byla skutečnost, že jste žena, bylo by toto považováno za diskriminaci a vy byste se mohla obrátit na soud. Podle občanského soudního řádu skutečnosti tvrzené o tom, že účastník byl přímo nebo nepřímo diskriminován, má soud ve věcech pracovních za prokázané, pokud v řízení nevyšel najevo opak. V praxi to znamená, že pokud se obrátíte na soud, bude na vašem zaměstnavateli, aby prokázal, že jste diskriminována nebyla a že důvod, proč vám byla přiznána nižší mimořádná odměna, je jiný.
Soud by proto vyslýchal například vaše spolupracovníky z otázkou, zda jste podávala stejné pracovní výkony jako oni, zjišťovalo by se, zda ve vaší práci nebyly nějaké závady či zda důvodem pro přiznání nižší odměny nebyla vaše nepřítomnost v zaměstnání, byť omluvená, a podobně.
