jaky je rozdil mezi referencemi a pracovnim posudkem
Logika českých personalistů mne udivuje každý den.
Naše země je přeposudkovaná a přereferencovaná. Tím, že se platy přidělovaly ze státního rozpočtu, že si na ně firmy nemusely vydělávat a dodnes tento systém funguje v mnoha oblastech, neboť privatizace zejména velých dodavatelských a inženýrských podniků proběhla jak proběhla, takže vznikl nekontrolovatelný soukormý sektor dopingovaný majetkem a financemi od státu, tímž že se na kvalitu managementu nehledělo, je stav jaký je. K tomu, aby se takový menagement udržel potřeboval rozvinout bohaté teorie úsdukové činnosti, takže se ve státě vytvořila armádaúsudkářů a lidí schopných referovat kdykoli o čemkoli, aniž by měli základní vědomost.
Pracovní posudek je postižitelný soudem, pokud soud funguje. Reference jsou nepostižitelné.
Naopak bych k návratu společenského zdraví zavedla zákon, který by postihoval za reference a také bych snížila stav personalistů omezením možnosti jednoho maximálně 1 personalisty na 100 zaměstnaců, počínaje počtem 50 zaměstnanců. Neschopný ředitel-manažer potřebuje reference, neboť neschopný a neznalý manažer neumí zadat samostatnou práci (třeba na čtvrt roku), aby se přesvědčil sám o kvalitách přijímaného zaměstnance.
Protože jsem optimista věřím, že se soustavným poukazováním na přebujelost referování a "úsudků člověk o člověku" v naší zemi i na nespravedlnosti a útrapy, kterém tato konání přinesli již v minulosti i v současnosti lidem a jejich rodinám přeci jen podaří vytlačit požadavky na reference a potřeby referencí na přijatelnou njuule se blížící hodnotu.