Vážená Kateřino Hovorková! Byl-li bych nezaměstnaný a přečetl-li bych si tento Váš článek, nezbývalo by mi nic jiného, než si hodit mašli. A tak pokračujte dále ve psaní těchto článků, přinese to jistě mnoho štěstí a optimismu nezaměstnaným.

Horsi nez Peter byt nemuzete

http://www.youtube.com/watch?v=bMAsIE7hYwc

Horsi nez Peter byt nemuzete

http://www.youtube.com/watch?v=bMAsIE7hYwc

Tak vám nevím, podle tohohle by výběr adepta závisel jen na pohovoru - a já myslel že normální firmy vybírají lidi podle toho co umí...

Hlavně neříkat řediteli že se tlačíte na jeho místo 

V žádném případě bych neměl zájem pracovat pro firmu, která by si mě vybrala podle toho, jak stisknu ruku a jak sedím. To je přesně typ firem, u nichž má pak (aspoň chvíli) dobře sedící podavač ruky lepší hodnocení, než dříč, na němž ta firma stojí.

Když jsem naposledy (před 9 lety) měnil zaměstnání, tak jsem na první schůzce hned jasně zaměstnavatelům řekl, že jsem nepřišel žadonit o místo a skládat zkoušky z přetvářky, ale že i já se rozhoduji, kde pracovat, takže mě zajímá spousta věcí o firmě. Vedli jsme spolu několik jednání, poznávali se a plácli si až v momentě, kdy jsme věděli, že máme všichni zájem. Řekl jsem, že akceptuji jakýkoliv nástupní plat, pouze jsem je upozornil, aby počítali s tím, že až budu mít pocit, že si to zasloužím, tak si řeknu o daleko víc peněz, než by teď čekali. Nebudu zabíhat do podrobností, ale dost rychle vznikla oboustranná důvěra a naše spolupráce je oboustranně výhodná.

Nevěřím na tyhle teorie o podání ruky. Kdybych si měl manželku vybírat podle toho, jestli má při sezení ruce na kolenou nebo zkřížené, tak bych těžko našel ženskou pro život.

Uchazečům bych poradil, aby místo čtení návodů na oblbnutí personalisty raději na sobě zamakali a pak šli sebejistě po práci, o které vědí, že na ni mají. Pracáky jsou plné dobře sedících podavačů ruky, kteří se sem vracejí každé tři měsíce od úspěšných pohovorů.

Jo!

Ja nevim, ale ja si porad myslim, ze tresnicka na dortu je sice fajn vec, ale ten dort je preci jen dulezitejsi.

dnesni prijimaci rizeni by melo byt pomalu brano jako vedecky obor, pro ktery je nutne 15 let studovat. Naprosto zbytecne saskarny, ktere jen prohlubujou nechut lidi hledat jakoukoliv praci. pozadavky dnesnich zamestnavatelu jsou opravdu az extremne mimo za penize co se dneska nabizi. Opravdu by me zajimalo kolik v CR supermanu, co umi pomalu jako prumerny clovek se 4ma vysokyma skolama, ktery se spokoji s platem 13000 hrubeho (v tom lepsim pripade).

já tedy na sobě žádnou nechuť hledat si práci nevidím... jestli to není o lenosti

a za 13tis nedělají už ani středoškoláci... pane

Ve své současné práci jsem měl neskutečné štěstí - hned v prvním kole jsem se setkal s přímým nadřízeným a vedoucím oddělení a drtivou většinu času zjišťovali moje znalosti v oboru (padli i klasické věty typu "proč chcete dělat zrovna u nás", ale minimálně). Zaměstnance personálního jsem potkal až při nástupu (nevylučuji, že nějakou úvodní redukci životopisů provedli oni). Takovou zkušenost mám zatím bohužel jen jednu.

Není nad to, pracovní nabídku dostat, než se někde ztrapňovat u pohovoru a stejně to místo nedostat. Ale to člověk musí něco umět...

To by ale museli personalisté skutečně aktivně hledat třeba na webech s databázemi životopisů  zájemců o práci.

A ne jen pasívně sedět a čekat, jaké životopisy jim na vystavené inzeráty přijdou.  A z 200 životopisů potom klidně i všech 200 vyřadit , prože požadují x dovedností za plat 12 tisíc měsíčně. A do sdělovacích prostředků potom bezostyšně žvanit, že nejsou lidi.

Případně ještě současně ve své firmě propouštět lidi 50+ pracující na podobných pozicích.