Asi už je moc pozdě, ale téhle větě vůbec nerozumím, musel jsem si ji přečíst asi pětkrát - "že lidé hledající zaměstnání jsou minimálně stejně inteligentní jako ti s pracovní smlouvou"

A taky ten nadpis článku je nějak mimo

3  měsíce je zkušební doba, tak se pracovník snaží co může, další tři měsíce pomalu najíždí na normální pracovní rychlost ostatních. To je těch 6 měsíců nadšení, potom je to rutina

Vsem tem personalistum, co si sedi v teplem mistecku nekde v kancelari bych doporucil pulrocni skoleni formou tabora nekde v lese, kde si budou muset vzit dvoje boty, dvoje obleceni a dostanou 500 korun do kapsy a budou muset zacit shanet zamestnani... a pak bych je za tech 6. mesicu ohodnotil....ti co umreli hlady by propadli, ti co prezili, ale nesehnali nic, ty bych si to nechal zopakovat znovu a ti, co neco sehnali, pokud mozno nekde ve vrcholovych funkcich firem, tak ti by mohli pak psat takoveto clanky do novin, jak vystupovat, jak se oblekat a na co si dat pozor.

Známý co zaměstnává pár desítek lidí jednou prohlásil, že lidi co projdou ÚP už jsou zkažený, asi neměl zrovna na zaměstnance štěstí a nebo na tom bude něco pravdy.

je to asi stejná logika, jako kdyby váš známý řekl, že kdo prodělal chřipku, už je zkažený... nezaměstnanost není stigma a kdo si myslí opak, tak těm jen vzkazuji, že "pýcha předchází pád"

Ten, kdo je dnes nezaměstnanýnm, bude dobrým důchodcem za rok či dva, nebo i tři

Pobavila mě poznámka "chodit na výběrová řízení a oslovovat firmy" Nevím komu je tento článek určen. Oslovovat firmy, možná jako řemeslník? Jinak je to naprosto naivní představa. Chodit na výběrová řízení? Nejdříve vás na takové řízení musí pozvat, jinak můžete chodit akorát tak na procházky do lesa. Baví mě jak se názory a zkušenosti odborníků rozcházejí se zkušenostmi těch, kterých se to opravdu týká.

No tak já mám třeba své současné zaměstnání tím, že jsem firmu oslovila na přímo - tzn nereagovala jsem na inzerát neměla jsem jistotu, že vůbec někoho hledají. Prostě jsem napsala do firem které pro mne byly zajímavé napsala jsem jim co dělám, jakou práci hledám a s tím, že pokud bych pro ně byla zajímavá tak ať se mi ozvou  - konkrétně jde o práci projektového manažera tzn žádný řemeslník nejsem :).. jo a tehdy pokud se pamatuji mne na pohovor následně pozvali 3 z přímo oslovených firem z toho jedna do týdne. 

Né každá firma totiž inzeruje na svém webu, že mají volné pozice a nebo se někdy můžete trefit do období než podali inzerát, tak že můžete získat výhodu svou aktivitou, mně se to vyplatilo, do měsíce od oslovení firem jsem podepisovala novou pracovní smlouvu a dala výpověď ve staré práci.

Pro vás naivní představa, pro mne fungující a nejrychlejší způsob jak si najít práci u zaměstnavatele u které bych skutečně pracovat chtěla.

Je pravda že zaměstnavatelé mají problémy sehnat pilné a kvalifikované lidi. Co si budeme povídat, 90 % lidí je líných (mě nevyjímaje) a pracují aby žili, nežijí aby pracovali. A kvalifikovaný člověk by měl věnovat několik hodin týdně volného času na to aby si kvalifikaci udržel. To dělají programátoři, někteří doktoři (měli by všichni, ale ...), ..., ale většina to nedělá kvůli své lenosti.

Je to ale i druhá strana mince. Firmy nejsou ochotné moc lidi zaučovat. Většinou už chtějí hotové odborníky. Což, kupodivu, nefunguje. Chybí nám tady německý systém vzdělávání, kde jsou firmy propojené se školstvím a tudíž člověk který vychází ze školy už má určitou praxi.

.

Mimochodem, rozesmívá mě, jak si stěžuje, že uchazeči o práci nevědí nic o firmě. Proč by proboha měli? Většině lidí je úplně jedno v jaké firmě dělají. Identifikace zaměstnanců s firmou je vlhký sen všech managerů a HR děvčat, ale ve skutečnosti to funguje jen málokdy. Vztah zaměstnanec-firma se musí vypěstovat zevnitř a to dokáže málokdo. Jen málokterá firma má takovou pověst, že by se k ní zaměstnanci hrnuli jen kvůli značce.

Taktéž kariérní růst. Většina lidí na kariérní růst kašle. Buď jim pozice vyhovuje a nebo mají dostatečnou míru sebereflexe aby viděli, že na to nemají. A personalisté se stejně zeptají ...

u toho zájmu o firmu - prostě je to tak, pokud vidíte  cca 20 uchazečů, kteří jsou všichni plus mínus stejně kvalifikovaní, pak při rozhodování "který"ve výsledku rozhoduje osobní sympatie a to že vás ten člověk nějak zaujal a že si ho vůbec z těch 20 jste schopen konkrétně vybavit.

Tak že ten jeden co si udělal práci a přečetl si na webu firmy co přesně dělá a na pohovu přesvědčivě zahraje, že ho to zajímá, má větší šanci být "zapamatován" než ti ostatní, kteří na dotaz " co víte o naší společnosti" odpoví, no vlastně nic.

Protože i na těch pohovorech platí to  rozložení 90/10 .... a zaměstnavatelé se budou vždy snažit získat toho 10%... no a průměrně chytrý 90% lenoch, alespoň předstírá na pohovoru že je těch 10%.. plus ještě chytřejší to předstírá i v době zkušebky.

Nežli se někomu vnucovat, to raději přetrpím jednou za 2 měsíce hodinu na úřadu práce a jednou měsíčně 2 hodiny na sociálce!

A z čeho žiješ?

Já jsem nezaměstnaný už téměř 20 let, ale pracovní návyky mám lepší nežli leckerý kmenový zaměstnanec. Každé ráno vstávám v 7 hodin, vyprávím děti do školy, pak fitness, oběd, práce na zahradě či sekání dřeva...

Všechny tyto články jsou psány optikou zaměstnavatelů a zdůrazňují výhradně jejich zájmy. Ba co víc: i v diskuzích pod nimi vypadá většina názorů, jako by tu probíhalo nějaké utlačování nebohých zaměstnavatelů ze strany zaměstnanců. (Potencionální) zaměstnanci jsou většinou líčeni jako líná holota, která nic neumí, nechce se ničemu naučit a ještě k tomu si dovolí požadovat peníze. Přitom skutečnost je spíše taková, že lidé jsou z 95% kompetentní (to je schopní zvládnout určitou práci, pokud mají správnou kvalifikaci a motivaci=většina prací nevyžaduje žádné Einsteiny): někdo je vynalézavější, chytřejší, jiný to nahrazuje pílí...všichni mají přednosti i nedostatky, a pokud pracují nekvalitně, je to v drtivé většině případů problém špatné motivace ze strany zaměstnavatelů. 

Člověk si musí klást otázku, co je vlastně příčinou této honby za jakýmisi supermany,  průmyslu vyhledávání a neustálého přezkušování, testování a certifikování lidí, nekonečných výběrových řízení a pohovorů, když co do schopností jsou si skoro všichni +/- podobní? A potřebnou kvalifikaci lze přece odhalit snadno..

Mně by opravdu zajímalo, kolik zaměstnanců by bylo schopno a ochotno obhajovat své schopnosti u výběrových řízení.