Už jsem měl hypoték několik a příští měsíc mám poslední splátku. Hodně se na to těším, je to větší psychická tíha, než se zpočátku zdá. Zejména ve chvíli, kdy perspektiva v práci se zhorší, tak celá hypotéka vypadá hodně jinak, než ve chvíli radostných světlých zítřků.
Je to na jemnější filozofickou debatu o životě, než jsou výkřiky na debatě idnes. Samozřejmě, že kdo bydlení nedostane zadarmo od rodičů nebo jinak, tak o tom uvažuje. Na druhé straně je tam dle mého určitý psychologický efekt, že snadná dostupnost hypotéky člověka uvrtává do dluhů často víc, než by musel. Je třeba uznat, že banky už po letech celkem v této službě fungují a hypotéky se opravdu dají vyřídit dobře. Jenže člověk si často bere hypotéku právě ve chvíli, kdy má velký plat a vše vypadá růžově. Ale nic netrvá dlouho. Trochu škarohlídství tedy neškodí. V té chvíli ale na to není nikdo zvědavý, aby poslouchal varovné řeči, když se mu daří a právě "si plní sny o bydlení"... Mimochodem, kdyby byla idnes nezávislá na realtiním průmyslu, tak by zavedla v rubrice bydlení podrubriky "splněné sny po 7 letech" a měla by se vrátit po 7 letech od nastěhování za lidmi v těch superdrahých dizajnových stavbách, co si o tom myslí.
