Psychology nebrat. Jsou to případy pro psychiatry... Dzp.

Přepracování nehrozí z moderní techniky, která nám práci vnáší i do domovů. Myslím si, že u nás přetrvává neduh buranství u lidí na vedoucích místech, nedostatek pracovní kultury a nedodržování pravidel hry. Lidé se pak bojí o práci, musí plnit nesmyslné úkoly a podléhají chaosu, pro který je typické, že stále něco není dodělané a pracovní den nikdy nekončí. S všudypřítomným strachem a nejistotou se pojí stupidní hodnocení a komplex méněcenosti. Řetěz problémů tak je rázem na světě.

A co opačný problém, když sedíte doma, žádné zakázky nejsou a nemáte do čeho píchnout ? Není to horší ?

to je jako se ptát při záplavách, jestli není horší dlouhé sucho...

Má pravdu předsedo!

Toto možná fungovalo někdy před 10 lety, možnost vypnout a nedělat. V době firemních telefonů i pro "soukromé" účely, noteboaku se vzdáleným připojením a hlavně po krizi, kdy se osekávaly náklady je to už jen otázka volby: chci mít nadprůměrný příjem a trochu zajímavou práci? nebo 8,5/12 hodin bouchat někde u pásu a být free?

Autor článku mohl ještě připsat: "dovolenou si také naplánujte jak se vám hodí". Ale o tom asi příští článek.

Pracovníci, kterým k práci stačí počítač a internet...

Autor článku bude nejspíš odborník. Trošku zapoměl, že počítač (hardware) a internet (služba) jsou dnes to nejlevnější. To nejdražší je software. A proto významná část duševně pracujících, tj. nejen sedláků s pluhem, z domova pracovat nemůžu. On by jim totiž zaměstnavatel musel nechat nainstalovat programy v cenách i za stovky tisíc do jejich soukromých počítačů...

Slysel jste nekdy o VPN, nebo moznosti pripojit firemni NB do domaci (WIFI) site?

Ten chlapec ma pravdu 

Milý psycholog vychází z jednoho mylného předpokladu, a to, že existuje pracovní život a soukromý život, popř. spoustu dalších jiných životů (partnerský, sociální atd.). Jenže život je jen jeden. Uvedené dělení pak vede k jedinému - lidé se stávají "schizofrenními" (teď žiji pracovní život, takže se musím chovat takto, teď žiji soukromý život, takže se musím chovat takto). Potíž je jinde, v přístupu. Práci mnohdy bereme jako nutné zlo - pracuji pro jiného, musím splňovat očekávání, plány apod. Jenže tím dávám zaměstnavateli neuvěřitelnou moc nad sebou. Změním-li však vnitřní přístup, změním i postoj k práci, a pak už bude jedno, jestli mne práce baví, nudí nebo otravuje. Dělám ji pro sebe, ne pro ostatní. Mám-li chuť orat, ořu, nemám-li chuť orat, neořu.

Mate-li stanovene deadlines od zadavatele, vas pristup "mam chut orat, nemam chut orat" se myji ucinkem. Nicmene pokud mate jasne hranice pracuji "od do", pak se da nastavit deadlines jednoduse tak, ze to clovek stihne aniz by musel drit jako otrok, aby to stihnul