Mám volnou pracovní dobu a můj plat je závislý na výsledcích a ne na odpracovaných hodinách podle píchaček. Jsem 16 let na manažerské pozici a můj šéf má rozum a jeho šéf taky.
Než se nám narodilo dítě, pořád jsem honil prachy, byl jsem nervózní, že dlouho nikdo nezavolal, pořád jsem kontroloval mobil a dělal pořád, i když jsem nemusel.
Taky jsem chtěl BMW a hrát golf :o)))))
Pak jsem zjistil, že dvě husy najednou nesním, že zvládnu vše během 10 hodin denně povětšinou od pondělí do čtvrtka včetně - naučil jsem se si lépe organizovat čas. Protože nejsem závislý na tom, že někdo otevře kancelář a můžu pracovat z domu nebo na cestách, jezdím okolo 6 ráno, ale většinou okolo 17 hodiny už jsem doma a věnuju se malé a ženě.
Telefon beru do 18. hodiny, pak už to prostě nezvednu. Obchodní partneři (najdou se výjimky) jsou zvyklí na to, že hranice je 18. hodina a pokud je nějaký průšvih, napíšou sms (stalo se mi to za 16 let snad v max. 10 případech.
Nemám problém říct komukoliv, že ve 20. 30 v sobotu nic nevyřeším a že když to vydrželo do večera, vydrží to i do pondělního rána. Ale nutno říci, že v tuto dobu si to dovolí povětšinou honič termínů, kterému hoří koudel u zadku. Nouzí netrpíme, na druhou stranu miliony nevydělávám a ani je nepotřebuju. Žijeme si slušně, nestěžujeme si, koupíme si, co je potřeba, na dovolenou zajedeme, na večeři, oběd, výlet, párty, koncert, do divadla zajdeme, plat mám řekněme vysoce nadprůměrný, ale nerozhazuju. (nepotřebuju 16 televizí, 4 zesilovače, terénní auto, 4 motorky a loď). Nač mi budou miliony, když mě budou děti nenávidět, v lepším případě nebudou znát? Razím teorii, že rodič by neměl klást na děti extrémní nároky - takže kroužky ano, ale dítě musí mít svůj volný čas - Sluníčku je teprve 17 měsíců, ale vím, že když nebude chtít hrát na piano a bude místo toho chtít třeba hrát fotbal, bude hrát fotbal, ale ne obojí - to je pak přetížené a nedělá pořádně nic. Hlavně musí vědět, kdo je máma a táta a ne ředitel a manažerka..
