Já to vidím tak, že podle rady pána, který tento článek napsal, by bylo nejlepší si najít pozici majitele vlastní firmy. Pokud možno s větším majetkem a výnosné.  A potom  můžete kariérně měnit svou práci až do aleluja.

Teda pardon, do doby, dokud nebude majetek té firmy vyčerpán a firma nezkrachuje.

Jak myslíte ten příklad s květinou?

Koukám, že pán psycholog ze státního zařízení jistě nezažil situaci, kdy žádal o místo s dalšími 320ti uchazeči

Je to tak, tramvaják, co by chtěl dělat ředitele banky prostě zajde na personální, že jako by teď na chvilku místo tramvaje řídil dopravní podnik a pak už je jen krůček k ministerstvu financí.

Ten pán by potřeboval psychologa.

spíš síť a klecové lůžko

Naplánujte si vše předem a pak se jen divte, tak se Vám plány bortí jako domeček z karet. A čím větší plány (představy), tím to více bolí. Copak květina si nejdříve naplánuje, že chce vykvést?

Asi tak: když chcete změnit obor, musíte to prostě hlavně zkusit -- a když už plánovat, tak vždy jen ten příští krok, ne deset. Buď se to povede, nebo taky ne, případně se to nakonec povede, ale ne hned napoprvé. Žádný univerzální recept asi neexistuje. Snad jen odvaha trochu riskovat, protože ono to opravdu není úplně snadné (mluvím z vlastní zkušenosti, nakonec se zadařilo, ale zkrátka to "něco stálo").

Galaktický blábol.

Nejvíce mne zaujaly tyto rady:

 Zdravotní sestrapožádá o administrativní pozici v nemocnici, protože se chce zabývatúčetnictvím a postupně zdravotnictví opustit. Učitel si rozšíří aprobaci v novém předmětu s konečným cílem přejítz tohoto oboru do neučitelské pozice.

 Ale nejvíce jsem se zasmála nad tímto:

Další možností je najít si časově nenáročný post ve stávajícímodvětví, který vám umožní doplnit finanční rozpočet, a zároveň pracovat nazačátečnickém, ale hůře placeném místě ve vysněné profesi.

No a úplně nejlepší je najít si pozici rentiéra - ta je časově nenáročná a také vám doplní finanční rozpočet