Personalisti, podnikový právníci, manažeři, to je největší ks**dl, jaký si firma živí.

A já vždy myslel, že funkci hodnocení zastupuje pohyblivá složka platu...

jen tak mimochodem, obecně souhlas, ale. Když jsem měl udělat škrty ve firmě, tak jsem po dlouhém uvažování zrušil personální. Odměny si stejně navrhne nadřízený pracovník, v čem potřebují proškolit ví taktéž jeho nadřízený. To prostě personalista nevymyslí a zařídit to zvládne každá sekretářka ve firmě, pohovory si udělají vedoucí středisek, kteří toho člověka potřebují. A dokáže velice dobře ihned rozpoznat, zdali odborně ten člověk bude k užitku. A všechen ostatní balast se zrušil protože ten stejně vymyslelo celé HR oddělení, aby to vypadalo, že k něčemu jsou. Máme dva roky pryč, vše funguje výborně a lidem jsem nemusel šahat na platy, protože se díky těmto darmožroutům docela dost ušetřilo. Jen malá inspirace, pro ty, kteří sedí společně s personalistou a přemýšlí nad úsporami a jakou pozici kde zrušit.

Někdy je mi vás, zaměstnanců, skoro až líto, páč musíte z rozhodnutí nějakého píp procházet tolika bejkárnama...

Tak vždycky je to pochopitelně z rozhodnutí pitomých majitelů firem :-P.

Známé rčení z klasické komedie " dej blbci papír, vymyslí lejstro " by se tady dalo parafrázovat " dej personalistovi volnost a vymyslí dotazník " !!! Jenom se ukazuje, že samostatná funkce personalisty je česká specialita. V západní cizině, dle mé mnohaleté zkušenosti, je personalistika jedna z položek pracovních činností pracovníka managementu a na podobné "zbytečnosti" tak nemá čas.

To je vynikající věc. Musíte se ohodnotit, ale protože rezervy má každý, musíte napsat svoje nedostatky a jak je zlepšíte. K tomu šéf přidá nedostatky které objevil on a další které objevili ostatní. Takže aby vám motivovat, slíbí vám, že pokud splníte do příštího hodnocení body A - X, tak vám přidá. No a příště si najde zase něco jiného. Prachy na přidání prostě nemá.

Jojo, větší šaškárnu jsem už dlouho nezažil. A když kolega říkal šéfovi, že by s námi někdy mohl na pivko (přece mu nebude říkat, jaký je to vůl), tak šéf nás těsně před termínem, kdy se na splnění závazků ptal jeho nadřízený, vzal na oběd - samozřejmě každý si jej musel zaplatit ze svého. Jestli si někdo myslí, že to k něčemu je (zejména personalisté), tak je na velkém omylu - spíše naopak - stresuje zaměstnance (co tam mám psát, co tam mám říkat, zase se po mně něco chce, jako by toho všeho nebylo málo). A o diskrétnosti ani nemluvě.

Tohle hodnocení jsem zažil v prvním zaměstnání hned po škole, kdy jsem dělal v jedné větší firmě s cca 160 lidmi. Možná to nějaký - mně ovšem skrytý - smysl mělo, ale já i kolegové jsme se shodli, že to vyplňování dotazníků je šaškárna. Pak jsem už dělal jen v malých firmách, kde tato šaškárna odpadá, protože bývají obvykle takové vztahy, že si tam všichni řeknou všechno a žádný proces k tomu není třeba.

Aha, tak to mě ještě na tyto obvyklé vztahy zbývá narazit :-).

Já bych zaměstnancům na konci školního roku dával vysvědčení - jak jinak je chcete hodnotit?! I proto, aby si pak doma uvědomili, že děti jsou po nich... a aby je kvůli nepovedenému vysvědčení tolik nepeskovali...

A pak si je s dětmi mohou porovnat, probrat to a domluvit se, co zlepší, na čem budou pracovat, atd., aby šli dětem příkladem.