Openspace je krystalické ZLO!

Hm. Když je open space dle firemního psycho-socio odborníka tak cool a super, tak mne zajímá, proč vlastně sedí manažéři uzavření ve svých nepohodlných samotkách. Navíc většinou hlídáni ostražitou se slečnou v předpokoji. To musí být pro ně naprosto frustrující. 

Inu - asi jsem to pochopil. Oni se tím strašlivě omezují a uskrovňují a dopřávají tu vymoženost a pohodu svým podřízeným. Oh jaká to šlechetná oběť!

Co pan sociolog zapomněl poznamenat je, že openspace není žádný vysokomyšlenkový trend, ale pouhopouhá snaha o snížení nákladů, protože je levnější narvat 15 lidí do dobytčáku než mít 7 menších místností...

Pana chytrého firemního sociologa bych rád potkal osobně, nejlépe beze svědků...

Celé školství se odehrává v open space, takže s tím má každý dobrou zkušenost. Na rozdíl od školy, však v open space panuje non-stop volná diskuze, takže základem pro přežití je koupit dobrá hudební sluchátka/špunty do uší.

"Jak přežít stěhování do open space?"

Idealne vypovedi.

Open Space je na takové nenáročné práce, kde nevadí, že vedle své práce neustále vnímáte, co dělá 5 až 15 kolegů a kolegyň vedle vás. A oni vnímají poměrně přesně, co děláte vy. Vzájemně každý docela přesně ví, co ti druzí dělají. Skoro nic se nedá utajit, takže co se týká využití firemního počítače, telefonu atd pro soukromé účely, dělají to zhruba ve stejné míře všichni anebo nikdo.

A taky je pro lidi, kteří jsou schopni pracovat v širokém rozsahu pracovních podmínek. V širokém rozsahu teplot, v širokém rozsahu průvanu z otevřeného okna nebo za horka z ventilátoru atd, vždy se najde někdo, kdo toto nadstaví jinak než vyhovuje vám.

Pokud si s lidmi pracujícími okolo svého pracovního místa takzvaně sednete, vytvoříte po poměrně krátké době pár měsíců tak stmelený tým, jak to nedokáže žádný drahý teambuilding nabitý pitomými úkoly a činnostmi. Do půl roku, roku takové práce v takovém týmu znáte  o každém svém spolupracovníkovi tolik všelijakých intimních detailů, že víc pomalu ani nezná manželka, manžel, přítelkyně přítel každého toho spolupracovníka.

Hodně záleží na profesi a pracovní náplni. Například já ve své práci hodně telefonuji, takže ocením možnost zavřít si dveře. Důležitý je taky tepelná komfort, já mám u sebe v kanceláři asi tak o 3 stupně chladněji, než většina kolegů (převážně tedy kolegyň). Zkrátka a dobře, jsem rád za svůj (byť malý) kanclík, své 3 stoly a 4 skříně.

Brigádně jsem během studií tři měsíce pracovala v bance v OS, a mé nejčernější představy se vyplnily do puntíku, a to až tak, že když jsem si pak hledala zaměstnání, tak do podobného koncetráku pod permanentní dohled big brothera jsem byla ochotná nastoupit snad jen v případě, že bych umírala hlady. Plaťte si, jak chcete, nikdy nezaplatíte tu frustraci chodit každý den do práce s odporem.

Open space ovlivnuje vykonnost zamestnancu pozitivne i negativne.

Pokud se zamestnanec v open space neciti dobre a nemuze se napr. soustredit, citi se rusen kolegy a nemuze tedy podavat dostatecny vykon, ma nejspis jedinou moznost - opustit firmu.

V takovemto pripade firma rada privita na jeho misto jineho zamestnance, kteremu open space nebude vadit, ci mu bude primo vyhovovat.

Takze pokud zamestnanec, kteremu open space vadi, firmu opusti, je to win-win situace, obe strany na tom "vydelaji".

Jedna ze zakladnich poucek z oboru personalistiky zni: "Kazdy je dulezity. Nikdo neni nenahraditelny.".

Souhlasím s tím, že než se trápit v OS, je lepší odejít... ale nesouhlasím s tím, coříkají personalisté (jak zmiňujete na konci). Ne každý je důležitý, a někdo je nenahraditelný. Tak zhruba bych to viděla já.