Pane jo,tak to ja vejsku strávila fakt blbě koukám. I stipko v zahraničí. Jen studium a práce. Asi abych si nemusela kupovat to levné pivo. Hm,zato teď v práci by se mi to lenošení chtělo dohánět.

Je to už opravdu hodně dávno (hluboký socialismus), ale co si pomatuji chodili jsme i na pivo, či po něčem co by se asi dalo nazvat jako diskotéky (ale maximálně tak jednou za měsíc), Docela často se o víkendech a prázdninách chodilo na brigády (+povinně na chmel). 

Hlavní část, ale  spočívala v tom, že jsme se UČILI. Na technice to bylo mnoho kreslení a mnoho počítání a někdy ve vyšších ročnících ii publikace (tehdy spíše do českých technických časopisů), či práce pro podniky.

No, mělo by to být tak nějak vyvážené. Tehdy před 30 lety, jak jsem studovat já i dnes.

Moji dva kolegové na pokoji v prvním ročníku docela dost bumbali. Ostatně to tehdy většina našeho patra na kolejích, asi i dost proto, že spousta našich "společenštějších" kolegů na patře v kolejích byli ti, co opakovali první ročník a už věděli, že se na té škole neudrží a tak když tehdy byla škola zadarmo a životní náklady minimální, snažili si tu omezenou dobu na vysoké co nejvíc užít. Navíc jsme se všichni dali dohromady ještě před nástupem na školy na chmelové brigádě.

 Já taky občas pařil s nimi, ale oni mnohem méně jezdili domů a o to víc bumbali. Jeden, ten nejchytřejší z nás potom tu školu propil úplně, druhý opakoval tuším druhý ročník.

Během prváku jsem zjistil, že na tu školu mám a tak od druháku jsem rozjel příslušné mimoškolní aktivity, co nabízely koleje, práci ve studentském rozhlase a všelijaké koníčky. Těm jsem se věnoval o semestrech, zatímco o zkouškovém jsem se věnoval učení.

Od třeťáku jsem potom pocítil potřebu nějak víc diverzifikovat svou činnost na škole, která se skládala z učení, kolejního života a výdělečných brigád  ještě na další odlišnou činnost a domluvil si tak téměř o rok dříve, než bylo potřeba práci v laboratořích katedry.

Dneska jsou obrovsky větší možnosti v internetu a v počítačích, to tehdy vůbec nebylo, takže těm bych dnes věnoval mnohem víc času.

Hlavně že personalisté přednostně vybírají ty absolventy, co na vysoké škole vedle školy ještě normálně pracovali. A ty, kteří nepracovali, kolikrát rovnou z výběrového řízení vyřazují a oni tak mají problém vůbec nějakou práci najít.

Takže na vysoké žádné vyzkoušení všeho možného a užívání života. Místo toho jen učení a práci , učení a práci.....

Zalezi na oboru.

Zivot na VS a to jak na nej nahlizet bych shrnul vtipkem co znel nejak takhle:

Studenka VS pise domu dopis:

Drazi rodice pisi Vam ze vsechno je v pohode. Jenom na vikend neprijedu domu protoze letim na mesic do Indie s Amarem. Amar je muj novy kluk, ktereho jsem poznala pred mesicem na diskotece a letim se predstavit jeho rodine protoze jsem tehotna a budeme se brat.

PS: Prijedu normalne v patek vecer. Tohle byl vtip. Jenom jsem neudelala zkousku z Fyziky. Ted to nezni tak hrozne ne ?

Je lepší poslouchat rady skutečných odborníků, ne tohoto šmoka Špoka 

Máte v záloze nějaké lepší rady? :-) Mně to přijde celkem smysluplné, co se v rozhovoru píše :-)