zážitek z jedné takové akce - generální si vymyslel paintball, pořídil si vlastní maskáče, asi aby se odlišil...při prvním "boji" mu někdo ze "spolubojovníků" nasypal dávku do zad.

Nemám to ráda - je to můj volný čas, to za prvé. A dovádět někde jak malé děcko mi nevadí, ale to, že jsem u toho sledována, moje chování je podrobeno analýze, z toho se vyvodí závěry do mého pracovního života...tak to fakt ne.

Zatím se mi daří se těmto akcím úspěšně vyhýbat. Prohlašuji, že můj "pracovní život" je striktně oddělen od jiných aktivit a ....nikdo nikdy neměl žádné námitky.

Teambuilding jako myšlenka úplně pitomá není. Problém je často v její realizaci či v samotném faktu, že pokud vyšší či střední (ale někdy i liniový) management má někde totální nedůvěru lidí a nefunguje kompetentně či korektně, je "houpání lidí na lanech v přírodě" jen trapností.

Paradoxně tam, kde ona důvěra je, téměř to samé funguje docela dobře.

Naštěstí se kromě tristních případů čím dál častěji setkávám i s tím pozitivním případem. Jen se nemůžu ubránit pocitu, že by to chtělo ještě o "fous" (nebo více fousů) posunou.

Pokud je tým funkční v práci, tak je v podstatě odolný i při všelijakých extrémnějších teambuildingových akcích. A tým se stmelí ještě víc.

Pokud je tým v práci nefunkční, jsou tam třeba všelijaké spory, které jsou v práci překryty třeba tím, že všichni potřebují pravidelnou měsíční výplatu, tak i mírný teambulding může tým úplně rozbít.

No to je zase blábol. Chybí už jen url na Šmolkovu firmu "vyrábějící" nepionýrákové teambuildingy. Jdu blejt

my jsme se teda chodili za firemni peníze navečeřet a ozrat do hospody, akorát jsme museli prinest účtenku z bowlingu nebo tak něco, jinak nam to neproplatili. a casem se zacali pridavat i kolegove (a kolegyne), kteří predtim nechodili, když to bylo za vlastní. vetsine se to natolik zalíbilo, ze v tom pokracovali s nami i pote, když firma v ramci krize tento benefit orezala.

do finále se to ale nejak zvrtlo, protože jak lidi meni zamestanani, sice porad chodi, ale z puvodni firmy uz nas tam zbyla menšina.

Dneska je většina pracovních týmů, podle dřívějších hledisek, rychlokvašenými pracovními týmy. Vznikají během týdne nebo měsíce, napůl z nově přijatých lidí, trvají sotva rok, dva roky, než se většina lidí v týmu vystřídá, protože spousta z nich šla k jiné firmě za lepším nebo byla naopak vyhozena za nesplnění úkolu.

Pokud jejich šéf, manažer přímo plnou pracovní dobu s nimi nesedí a nepracuje, nemá šanci je za ten rok, dva roky poznat, zvláště pokud se jedná o nějakou usedlejší práci.

Přitom je manažer poznat musí nebo měl by, aby takzvaně naplno vytěžil jejich potenciál. Respektive každému přiděloval takovou práci, která mu nejvíce sedí.

Dříve v tom nebyl problém, protože dříve pracovali lidi v jednom oddělené nebo blízko v jedné firmě roky až desítky let. Za tu dobu každý každého stoprocentně poznal a i málo schopný šéf tak obvykle přiděloval odpovídající práci.

Jenže to už dneska není.

Proto se zavádí teambuilding jako náhražka dlouholetého poznávání členů týmů. A jakožto náhražka teambuilding leckomu nevyhovuje nebo je mu přímo odporný.

Pokud teambuilding probiha v pracovni dobe, nemam namitky, klidne bych skakal po jedne noze uprostred namesti. Paklize by se ale mel konat v mem volnem case, kaslu na kolegy, kaslu na stmelovani kolektivu a lepsi vzajemne poznavani. Jedinou vyjimku by tvorila firemni oziracka

s tebou musí být radost pracovat...

Teambuldingy maji smysl pro extroverty jinak jde o teambullyngy. Vazne jsme tak pitomi a vedou nas lide, kteri nepoznaji rozdily mezi svymi podrizenymi?

Že nadřízení nepoznají rozdíly mezi svými podřízenými (nebo poznají, ale chtějí je stůj co stůj zrušit), je častější v korporátním sektoru a větších firem obecně (tam je taky spousta nařízení, dress codů apod.) V malých firmách (min. v oblasti IT a kreativních profesích) bývá přístup spíše individuální.

Pokud se chci setkávat s kolegy mimo práci, tak jedině tehdy, pokud se s nimi cítím dobře během práce (nemusí být nutně kamarádi, ale musí mi sednout) - a to jen buď formou občasného společného dobrého oběda nebo zřídka nějaké té grilovačky apod. Jinak ne - nemám rád příliš silné zážitky

Spíš bych to přejmenoval na teambreaking. Upřímně lepší je se poznávat přirozenou cestou postupně, než něco někdo vymýšlet uměle. S některými si zkrátka nesednete za celou kariéru a s jinými si padnete do oka hned první den.