Jo a nesouhlasím s tím, že by se mělo včelaření regulovat nějakýma včelařskýma zkouškama. Jen další nasmyslná regulace. Mladý včelař se má učit postupně od starších a pak si případně najít svou cestu. A když mu při tom včely umřou. Taková je příroda. A buď se z toho poučí a nebo to zabalí. Kdyby se mladým nadšeným včelařům házely pod nohy klacky v podobě regulací, nepřibývalo by jich.

Jsem minivčelař (mám jen 4 včelstva - med jen pro spotřebu svou, mé rodiny a pár přátel). Na víc při svém podnikání nemám bohužel čas. Ale čím víc do toho pronikám, tím víc průserů objevuji.

1. Již zmíněné Babišovy monokultury řepky - základ kvalitního=zdravého medu je rozmanitost nektarů, ze kterých je. I včely se samy léčí hlavně vlastním medem. Řepkový med je neléčí. I proto ty epidemie moru včelího plodu a i varoázy. Zdravé včelstvo si s ní poradí.

2. Farmaceutické včelařské loby - každý včelař musý být ve svazu. Každý člen svazu MUSÍ povinně odebírat tři chemické léky. Já už je třetí rok hážu do koše a místo toho léčím své včely medem (vracím jim do zimního krmení jejich med) mateřídouškou, tymiánem a dobromyslí (obsahují thymol, jedna ze dvou látek, na kterou si varoáza - největší skáza včel - nedokáže vypěstovat rezistenci) a mám včely zdravé.

3. Vetšině českých včelařů, bohužel hlavně těch starších - těch, od kterých by se mladí měli učit, já říkám medaři. Ne včelaři. Oni se spolu baví jen o medu, jaký byl výnos, kolik vytočili na jedno včelstvo. Prostě vyždímat včely jak jen to jde. Hnus! Já se se svými dětmi a dětmi z naší školy bavím o včelách, jak jsou fascinující. A děti to fascinuje. Nevčelařím kvůli medu, ale kvůli tomu, že včely jsou nejlepší škola toho, jak geniální je příroda, když se ji člověk nesnaží řídit a ždímat, ale učit se od ní. To je moje cesta.

A P.S. Včelařit by mělo víc žen. Tak jako dřív. Ženy vnáší do včelaření lásku a ne jen honbu za výnosy medu.

To možná začíná, ale na zahradě je nejvíc čmeláků, včel fakt sporadicky a to je ve vesnici včelař. Nebýt čmeláků, tak snad ovocné stromy nic neopyluje.

Čmeláci mají oproti včele tu výhodu, že i umí vyrábět teplo přímo a létají již od 4 C, včely medonosné potřebují teploty kolem 15 C. Dále včela žije v úlu, kde si pomocí tanočků řeknou, kde je nejlepší pastva, pokud pátračky nějaký zdroj nektaru vyhodnotí jako neatraktivní, tak na něj včely nelétají. Čmeláci jsou větší individualisté, tedy opylí širší spekttum rostin.

A pejskaři a ostatní chovatelé ti nebudou potřebovat zkoušky?

Budou. Voliči ANO a ČSSD si to vyžadují. A každému registrační pokladnu.

Škoda, že v článku není nic o tom, že pestrost chovů mizí a v Česku už skoro nejsou původní včely, ale hlavně z dovozu (zejména slovinský kmen). Tato monokultura povede k jednomu v případě dalších nákaz...

Hlavně dnes už málokdo vychovává a šlechtí svou linii včel přizpůsobených místním podmínkám.

Skoro všichni, kvůli medným výnosům, nakupují soustavně komerční dotované včelí matky , z těch několik povolených a rozchovávaných linií.

Trochu jste me prekvapil s tim boomem. Tady u nas jsou vcelari vetsinou duchodci a pomalu vymiraji. (jako ty vcely).

U nás naopak, táta za posledních 10 let vychoval 5 mladších včelařů :-) a i jednoho skoro 70 letého, který se to učí :-)

Hezký film, doporučuji

http://www.vcelaristruharov.cz/film-honey-vic-nez-jen-med-2012/

Já si nemyslím že je nutné zavádět nějaké zkoušky. Pokud se včelař o včely stará, byť neodborně, naučí se to, pokud bude mít zájem. Byrokracie a stát podle mne jen uškodí včelaření, se vším to tak dopadlo. Ovšem kontrola zdravotního stavu včelstev a medikace musí být pod kontrolou veteriny nebo alespoň vedení místního včelařského svazu - který by měl mít pravomoc, při nedodržení léčebných postupů nechat včely a zařízení s tím spojené, zlikvidovat.

Hlavně je důležitá kontrola zdraví, aby včely jednoho flinka nešířily nákazu mezi ostatní.

Dobře napsaný článek.

Já bych zkoušky nechal samotným včelařům.

Kdo chce, může už dnes absolvovat oficiální včelařské vzdělání, obor tuším Včelař Chovatel dálkově a internátním způsobem na tuším učilišti v Nasavrkách.

A každá trochu lepší základní organizace včelařů provozuje svůj včelařská kroužek, kde dá včelaření taky naučit.

Ostatně pořádná včelařskíé zkušenost a dovednost, ideálně aspoň několikaletá, je dnes ke včelaření doslova nutností.

Doba, kdy včelař nepotřeboval prakticky žádné znalosti, protože v běžné krajině byly takové zdroje pro včely, že stačilo v květnu, červnu a červenci jen brát med a potom nechat včely na pokoji, protože včely dokázaly kromě medu pro včelaře donést med pro sebe a ve zbytku července a v srpnu ještě zpracovat cukr nebo donést dost medu na zásoby na zimu je dávno minulostí.

Dneska je ve většině krajiny tak málo zdrojů pro včely a tolik včelstev, že od cca poloviny května po srpen bývá, podle počasí, po nezanedbatelnou dobu pro včely nemožné získat dostatek zdrojů i jen pro sebe, natož ještě něco medu navíc pro včelaře.

Včelař tak musí umět se v této době o včely starat a mimo tu dobu "dělat" co nejsilnější a nejefektivnější včelstva. Pokud to neumí, zpláče nad výdělkem.