díky bohu že pocházím z dělnického prostředí , celý život jsem výplaty utrácel a nakoupené věci užíval k pohodlnému životu , po revoluci jsem dal výpověd a začal po svém na svém nejdřív pronajatém ale protože jsem nebyl potrefen moderním vzděláním ale uměl jsem makat mám majetek za pár melounů, slušný důchod a ještě práci ve vlastním která mi dává jistotu spokojeného stáří , babička mne učila že kdo si nepomůže sám nebude mít nikdy nic

jenom člověk nesměl zapomenout heslo...;-)

Tohle by se mělo tesat do kamene, pěkně velkého a těžkého, a omlátit to o hlavu (téměř) každému člověku, co má exekuci.

exekuce jsou u nás byznys a exekutiří ve spojení s advokáty drtivou většinu vytváří uměle , neřeknou hele dneska dlužíš ale pár let počkají a potom kleknou

To byla doba, kdy banky chtěly peníze od lidí. Dneska už jejich peníze nechtějí, mají jich nadbytek, takže lidi ukládají peníze tak, že je potřeba je za něco utratit.

Nevýhoda tohoto demotivačního koloběhu je při potřebě vyšší částky a pro někoho i menší. Pak nezbývá než si vzít úvěr a tím vlastně utrácíte peníze, které jste se všemi riziky ještě nevydělal. Pokud jsou po ruce, ztrácí stejně inflačně hodnotu.

Nejstabilnější období pro spoření bylo v letech 1953 (po měnové reformě) až do roku 1990. (37 let nezměněných podmínek, stálých úroků nad inflací a žádných poplatků).

2% ročně -Vkladní knížka bez výpovědní lhůty; 3% s 6-ti měsíční výpovědní lhůtou; 4% s roční výpovědní lhůtou; 5,3% prémiové spoření mladých (15 až 26 let při uzavření spoření + splnění dalších podmínek -hlavně 5-ti leté spoření).

Žádné poplatky, úroky nezdaněné, založení vkladní knížky zdarma a jediné co se platilo bylo zrušení vkladní knížky 50Kčs.

To je pěkné, ale v této době bylo vše řízeno jednou stranou, která byla řízena z východu. V té době se nehledělo na to, jestli to je pro banku či stát výhodně, prostě se to nařídilo a tak to bylo.

To co zde popisujete je jenom ta kladná část, musíte se na to podívat jako na celek a to už nemuselo být tak pěkné.