Hezké šaty.

Každý je sám štěstí svého strujce  a žádné školení nenahradí vlastní rozum.

Veškerý takový trénink je nanic

Buď je člověk slušný buď od výchovy rodičů nebo od přírody a nebo není..

Zaplati si kurz a za 14 dni uklouzne zpátky do vyjetych koleji.

Ale jako kšeft dobrý no

"Slušný" často znamená toto:

"Pokud neumíme pracovat se svými emocemi, tak je buď obracíme proti sobě, z čehož můžeme mít psychosomatické potíže"

Nu, kdyz lide neveri v Boha, pak neni divu, ze se placaji zivotem a nevi kudy kam a nevi si rady se zivotem ... a porad hledaji neco, co by je naplnilo a nenalezaji ...

Ze zaměstnání ubylo mnoho kolegů, jejich práce se rozdělila mezi zbylé, lidé jsou přetížení a denně slýchají pochyby o svých schopnostech, i když se snaží sebevíc. A je jedno, jestli je to uklízečka nebo dispečer. Tak asi tak.

Práci odejivších kolegů přerozdělili na ostatní a ti si toho ani nevšimli.

No u cizích nebo v práci to platí, ale na rodině vám přece záleží nejvíc, a proto mají mnohem větší moc vám ublížit, kdybych se emočně nevytočil, tak by to byl důkaz, že mi na nich tolik nezáleží a to je přece špatně. U mě platí, kdo seje vítr sklízí bouři a každá kapka může být ta poslední, což musí oba partneři vědět, blbý je, když se tím ventilují skryté emoční nádoby, o kterých nevíme nebo nemáme čas je včas vylejt.

Teorie je dobra, praxe je tezsi.

(rici si "nenastvu se" a opravdu se nenastvat jsou dve odlisne veci)

Ale tak nejak kazdy valci jak nejlepe umi.

Ano, je to všechno pravda, ale na druhou stranu, pořád lepší se snažit alespoň o nějaký cíl, byť malicherný, než se třeba utápět v chlastu a sebelítosti. A také je potřeba vidět, že nejsme roboti, jen lidi. Mně třeba vůbec nevadí, když někdo vypění, rozčílí se. Pokud neuráží ostatní a prostě ho štve daná situace, považuji toto za legitimní reakci. Práce s emocemi je jistě možná, ale jen do určité míry. Charakter člověka kompletně nepřekope sebevětší odborník. Spíš je to o tom nad sebou přemýšlet a se svým charakterem se naučit žít a pracovat.

Já mám takový malicherný cíl. Dělat práci, která mě nejen baví, ale také rozumně uživí. A při které budu mít také čas na sebe, své koníčky, přátele atp. Mohu říct, že cíl je splněn.

S tím je také spojeno rozhodnutí, zda chci hromadit majetek, nebo přátele.

Pěkný člínek, díky za něj. Sice jsem většinu věcí věděl a snážím se podle toho jednat, ale často to prostě nezvládnu. Naštěstí mě už mí nejbližší znají a odpustí, když se omlouvám.

U mne je problém v tom,že mám utkvělou představu,že nic nestíhám a že jsem mohl udělat mnohem více práce.Dokonce mám určité výčitky svědomí,když odpočívám,třeba den,co jsem mohl stihnout.Mám pocit,že druzí toho zvládnou mnohem více.Tohle bude asi už diagnoza a musím brzdit.Nejhorší je to,že mne práce baví a i když mi vezme 90% času,3 roky jsem neměl dovolenou,volné víkendy tak jednou za měsíc,tak jsem v pohodě a nechci nic měnit.

Tak jasně: kdybyste se zastavil a zamyslel, nastal by možná mnohem větší problém než to nestíhání.