Kdysi kdosi pravil, že zaměstnanec je placený nepřítel. Když jsem nedávno po 22 letech končil s podnikáním, měl jsem kolem sebe partu opravdu super lidí (zaměstnanců). Ale když si vzpomenu, jaká individua mi ty dlouhé roky před tím ničila život, už bych žádného zaměstnance nikdy nechtěl.

Mě tedy v práci chybí nedostatek informací. 90% úkolů mi je přiděleno pozdě. Takže se to pak musí složitě dolaďovat. Kdybych byl informován včas šlo by všechno jak po másle. Upozorňuji na to při každé příležitosti ale marně. Těch 10% co dopadne je super. Přitom by stačilo aby mě v mailu dávali do kopie

Tak ono se není čemu divit, hlavně tomu přepracování atd... U nás ve firmě ... není problém chodit nepřetržité provozy kdy máte jeden volný víkend za měsíc , nebo klasický třísměnný model s dvěmi povinnými přesčasy za měsíc a to by ještě firma chtěla dobrovolné ... Samozřejmě zaplaceno je to minimálně a povinné přesčasy jsou ještě zdarma a jdou do konta pracovní doby ... Výplata se zvedá minimálně, firma se cuká a vymlouvá že už jsou špatné výsledky a bude hůř, přitom vůbec nemá lidi, nemůže nikoho sehnat a dává náborové příspěvky 50 000 a více pro nové lidi ... letitým pracovníkům nedá vůbec nic a ještě jim sebere 13. plat apod ...

A pak když se člověk dozví že v Německých pobočkách třeba nikomu nic nesebrali, Německým zákonem je zakázáno nařizovat přesčasy apod .... jak má být člověk motivovaný a šťastný :)

Pak je otázka, proč v takové firmě v dnešní době dělat a nejít někam jinam. A na ty povinné přesčasy musejí být dva - ten kdo je zadává a ten kdo se zavazuje je dělat. On i u nás zákoník práce jasně definuje podmínky, kde definuje, že nad určitou mez (150 hodin/rok) lze přesčasy dělat pouze se souhlasem zaměstnance.

Proč lidé dávají výpověď (statistická data):

1. Blbý šéf (zcela klíčový a nejčastější důvod)

2. Blbý kolektiv (šikana, nepřátelské vztahy, podrazy, ...)

3. Nevyhovující práce (mnoho různorodých důvodů: časové požadavky, smysluplnost práce, etika zaměstnavatele, nedostatek lidí a přetěžování stávajících, ...)

4. Peníze

Ad bod 2: Nebo prostě spolupracovníci prostě "lidsky nesednou", i když nejsou nepřátelští - a tudíž na komunikaci s nima je pak třeba vynaložit víc energie než v jiném kolektivu.

Možná by nebylo na škodu zahodit zákoník práce, co si myslí, že práce je mateřská školka a zaměstnavatel něco jako oslíčku otřes se a najet na systém, co se třeba praktikuje v Anglosaských zemích.

Pokud jste placen týdně, tak je výpovědní lhůta týden, pokud měsíčně, tak měsíc a to na obou stranách barikády.

Což znamená, že si zaměstnavatel musí dávat hodně pozor aby mu zaměstnanec neutekl, protože za týden nemá šanci ho rychle nahradit a naopak zaměstnanec si musí dávat taky hodně pozor, aby pracoval efektivně a kvalitně, protože pokud třeba má hypotéku, tak ztráta práce v tomto časovém horizontu by mu mohla třeba znemožnit další bydlení.

Zatím si u nás každý myslí, že na něm roste zlaté peří, ovšem příští krize bude hodně tvrdým probuzením.

zas na druhou stranu z toho plyne, že 44% zaměstnanců v práci šťastných je, což není špatný číslo

Práci jsem za téměř třicet let praxe měnil několikrát. Pokaždé jsem si polepšil. Někdy to byly čistě prachy, jindy kolektiv, nebo nadřízený. Teď naposledy jsem zkrátil vzdálenost z místa bydliště do práce tak, že chodím pěšky a tím samozřejmě ušetřím nejen čas, ale i peníze. Posledních pět let se do práce vyloženě těším, dělám, co mě baví, čemu rozumím, kolegy mám z různých věkových skupin a se šéfovou se dokážeme pohádat tak, že se otřásá barák, ale vše je v profesionální rovině bez osobních antipatií a každý spor je progresivní cesta k řešení našich projektů. Ovšem k této pohodě jsem musel až dospět. Navíc, dnes už mám velké děti a nemusím chodit do rachoty čistě pro peníze.

Když je dneska někdo nespokojený v práci, tak je ideální čas to změnit a jít dělat někam jinam nebo něco jiného.

Ale ona je skupina lidí, kteří budou nespokojeni pořád - tak nějak z principu.

A u mladých mi občas přijde, že jim prostě vadí, že v práci se prostě musí něco dělat a má to nějaká základní pravidla......

Tací mladí byli všichni, i my. Oni si zvyknou a pak, až budou starší, se budou podivovat, že ti mladí nechtějí makat.

Jak může být někdo spokojenej, když vyrábí dennodenně kurvítka, od pondělí do pátku, doživotně s volnem 20-25 dní ročně?

Kurtívka neexistují. To si jen někdo koupí šunt a diví se, že nevydrží to, co kvalitní a logicky dražší výrobek.

Mám práci jako koníčka,když nedělám tak jsem šéf a hlavně to mám nastavené že můžu ale nemusím.někde na pásu u monotonní práce se lidem nedivím