Jedna věc je finanční gramotnost lidí. Která je u většiny Čechů bohužel docela nevalná. Druhá věc je podhoubí, ve kterém se daří "finančním šmejdům". Vzdělanému člověku přijde možná divné, že někdo nakoupí po telefonu dluhopisy za 200 táců se slibovaným úrokem 11 % a ani se nekoukne do účetních výkazů dané firmy. Protože kdyby je hledal, stejně by je nenašel... Znáte web http://www.rizikovedluhopisy.cz? Tam jsou podobné kauzy pěkne popsány. Člověk se diví, co jsou někteřé schopni nakoupit, když už tedy něco našetří. Nicméně to nemění nic na tom, že mi je takových jednodušších lidí líto, jelikož díky nedostatku oné gramotnosti se dostanou často do existenčních problémů a nikdo jim samozřejmě nepomůže.

1) Pojištění (když je dobře sjednáno) je dobrá věc, ale článek se mi nějak nezdá.

2) Vždy je nutno mít finanční rezervu, alespoň na 6 měsíců-ideálně na několik let (to je důležitější než pojištění).

3) Nevěřím, že by někdo leteckým modelem výrazně poškodil auto.

Tak nas pan premier nam sel prikladem pac uz vic jak 5 let prosperity jen rozhazoval a neusetril ani korunu...Proc pak lidem rikat, ze maji byt zodpovednejsi...

Takhle kvalitní článek by měl být Premium!

A proč by měl být Pavel na kolenou? Nabral si úvěry a v poradně mu pak poradili jak věřitele odrbat. Vrátil jim 30% a byl v pohodě. V době oddlužení se nějaká brigáda nebo práce na černo určitě našla a s těma penězama co si ulil z úvěrů na tom byl líp než kdyby makal.

Komerční riziko těch věřitelů. Evidentně se jim to přesto vyplatí, jinak by s věřitelováním už přestali.

Jestli pán zbankrotoval kvůli svým koníčkům, byly opravdu nevšední: placení alimentů, rozbíjeni vlastních a cizích aut, práce za snížený plat.

U ČSOB vidím úrok 0.5%. Jenže to je ještě, než ČNB srazila sazby z procenta na 0.25%, takže pokud dobře předpokládám, banka to zaokrouhlí na pro ni příjemných 0.1%. Vážně se oplatí mít v téhle době finanční rezervu? Myslím, že fakt ne.Začínám nabývat přesvědčení, že v tomhle státě se líp, než svědomití střadatelé mají nezodpovědní jedinci, kteří se zadlužili a mají na sobě x exekucí, berou si pořád další a další nebankovní půjčky a žije se jim vcelku fajn. Zatímco střadatel se strachuje, jaký díl mu z úspor ukrojí inflace.

A teraz tú o Jankovi a Marienke a zlej ježibabe.

Žil Janko, Marienka a ježibaba. Měli malé pekařství, ve kterém pekli perníček. Podnikání se jim dařilo, takže si řekli, že budou nějaké přebytky spořit, aby časem mohli výrobu rozšířit třeba na sušenky. Když šli do spořitelny a viděli úrokové sazby, vrátili se domů a peníze raději naházeli do pece. Pokud zbylo nějaké místo, skočili za nimi také. A tak končí naše pohádka o tom, jak se vyplatí střádat.

Víc okatě ten PR reklamní článek napsat nemůžete? Kdybyste si aspoň našli a vyfotili nějakého Pavla s letadýlkem, tak by ten příběh vypadal aspoň trochu uvěřitelně. My chceme fakta a ne pohádky. Tedy aspoň já.

Pokud si někdo neplatí pojištění odpovědnosti (několik set Kč ročně) a pak mu sníží plat na méně než je spotřeba jeho domácnosti, tak mu finanční rezerva pomůže jen na to, aby se do dluhů dostal až o něco později. Základ totiž je v tom, že v průměru nesmím měsíčně utratit víc než kolik je můj příjem. Dorovnávat trvalé snížení příjmu půjčkami je cesta do pekla. Naopak půjčit si na jednorázový velký výdaj (pokud jsem schopen dlouhodobě splácet půjčku) není tak špatné.

Záleží na type toho výdavku. Ak je to investícia (nové PC ktoré využijem či iný nástroj), tak samozrejme aj pri spotrebiteľskom úvere s RPMN (RPSN) okolo 8-10% sa to vyplatí.